Pomluvy a obavy

recenze

Vše, co jsme si nikdy neřekli (2016) / Jack333 (195 views)
Pomluvy a obavy
Očerňovat druhé lze tak snadno a někdy to ani ten dotyčný nemusí myslet tak špatně, jak to nakonec vyzní. Ale když se dostane do jeho kůže a podobné situace, stává se také vyvrhelem, kterého všichni ignorují a překračují.

Sledujeme příběh rodiny, která vznikla velice netradičně v dobách, kdy neexistovalo nic jiného, než přísný režim stereotypů a zvyků. Vše ostatní se totiž trestalo, když už ne fyzicky, tak psychicky určitě ano. Ale s tím se James, Marilyn a další už snad nějak srovnali. Anebo je to vše jen na oko?

„Odjakživa jsem měla v životě jeden určitý cíl, jenomže všechno dopadlo úplně jinak.“

Velice podařené dílo, které nešetří barvitostí a strhujícími momenty, které dokáže popsat natolik dobře, že cítíte i ve vás něco, co nejde nijak detailněji přiblížit, než že to prostě prožíváte s hrdiny naplno. Nejen zmizení, ale také smrt mladé dívky, která neviděla jiné východisko ze situace, do které se dostala.

Vše sledujeme z pohledů jednotlivých hrdinů, kteří někdy jdou proti proudu času, jindy zase plují krutou přítomností, která nehodlá jen tak přibrzďovat nebo dokonce zastavovat. Naopak. Každý se tak musí vyrovnávat s nepřijetím a krutými činy, které ubližují především na duši, naprosto odlišně a v co nejkratší možné době, nebo se může se vším známým na dobrou rozloučit.

*
Když se Marilyn s Jamesem odtáhli z polibku, její matka už byla zpátky z toalet, tiše stála a zpovzdálí je pozororovala.
Poté se svatba v Marilynině paměti rozpadla na sled záběrů: tenká bílá čára připomínající vlas v soudcově bifokálních brýlích; chomáčky nevěstina závoje v její kytici; mlha vlhkosti na sklenici s vínem, kterou její bývalá spolubydlící Sandra zvedla k přípitku. Jamesova dlaň v její dlani pod stolem, nepovědomý nový kroužek ze zlata ji studí na kůži. A na druhé straně matčiny pečlivě nakadeřené vlasy, napudrovaný obličej, rty semknuté, aby schovaly křivý řezák.
Tehdy viděla Marilyn svou matku naposledy.
*


Pohled americké spisovatelky Celeste Ng na jinakost lidí, kteří neustále bojují proti okolí, které je nechce přijmout takové, jací jsou; ale také vůči sobě samým a rodinným příslušníkům, ke kterým necítí hlubokou důvěru a vše, co se jim děje, před nimi zatajují. Hluboké vyjádření na pár desítek stran, které nemohu jinak než doporučit. Co skrýváte vy? Může vás něco ohrozit natolik, že uděláte takový zásadní krok, co vše změní?

Komentáře (0)

kniha Vše, co jsme si nikdy neřekli recenze