Pomalý rozjezd se šokujícím zvratem | Dárce

recenze

Jonas žije v perfektním světě bez válek, chyb, hádek a problémů. Všechno je dokonale organizované a každý má svou přidělenou funkci, kterou přispívá společnosti. Jenže to na druhou stranu znamená, že je všem odebrána možnost volby a samostatných rozhodnutí. A když navíc vyjde najevo, že se Jonas má stát "příjemcem paměti" - nejzáhadnější osobou vůbec, začne pochybovat o tom, jestli je jeho svět tak dokonalý, jak se tváří...

V žánru dystopií existují knihy, do kterých se začtete na první stránce a už vás nepustí až než přelouskáte poslední písmenko tiráže. Ale najdeme mezi nimi také spoustu příběhů, do kterých je těžké se začíst a než všechno správně zpracujete, nějakých pár stran vám to trvá. Takové knihy vás na začátku nebaví, působí nezajímavě a vy máte chuť je odložit, ale jakmile se do příběhu pořádně začtete, oblíbíte si ho mnohem víc než leckterý jiný, co jste četli s nadšením hned od začátku. A přesně takovou knihou je Dárce. Než si na Lowryin svět zvyknete, nějakou dobu to trvá, ale jakmile se to stane, začnete knihu vnímat úplně jinak.

Lois Lowry si totiž pro čtenáře své knihy připravila nejedno překvapení a od zlomového momentu následuje jeden šok za druhým. Na začátku by se vám sice mohlo zdát, že se příběh vleče a vlastně se nic neděje, ale později zjistíte, že všechno bylo velice důležité. Autorka se nebojí svůj komplexní příběh začít velice jednoduše, což sice může některé čtenáře napoprvé odrazovat, ale nakonec vše vyústí do obrovského zlomu.

Dárce je prvním dílem série o čtyřech knihách, takže je to vlastně jen takový úvod do světa a příběhu, který nám Lois Lowry prostřednictvím Jonase ukazuje. Jenže v tom je právě háček. Kniha nejenže má pomalý rozjezd, ale také je utnutá v polovině příběhu, jen tak a bez varování. Když jsem ji dočetla, myslela jsem, že mi v e-knize chybí stránky a byla jsem skutečně zmatená. Když jsem zjistila, že to je opravdu konec, hned jsem si přidala další díly na svou TBR. Ale i tak je mi to líto.

Autorka mě však nedostala pouze strhujícím příběhem - oblíbila jsem si především to, jak byla kniha napsaná. Slova plynula jedno za druhým, věty se slévaly jako potůčky do mohutné řeky. Lois Lowry používá skutečně krásná slovní spojení a v jejím podání mě dokonce bavily i popisné části, ačkoliv obyčejně je nejraději přeskakuji. Ano, vím, že se to nemá.

Jonasovi je na začátku příběhu teprve dvanáct let, takže od něj nemůžete čekat nějakou genialitu nebo vyspělost. Přesto je to ale hrdina, kterého si můžou oblíbit čtenáři všeho věku. Z jeho pohledu se totiž můžete do příběhu krásně vžít a lépe pochopit, co a proč se vlastně děje. Na druhou stranu se mi zdál chudák Jonas trochu mladý na takové dobrodružství a chvílemi mi ho bylo skutečně líto...

Dárce zdaleka není dokonalá kniha. Příběh se rozjíždí skutečně pomalu, je utnutý málem uprostřed věty a je těžké se do než vžít. Na druhou stranu se můžete těšit na skvěle promyšlený dystopický svět, milého hlavního hrdinu a naprosto dokonalý styl psaní s krásnými slovními spojeními. A až se dostanete do zlomové části, budete skutečně v šoku, tím jsem si jistá!

Celkové hodnocení: 4/5

Komentáře (0)