Pomalá, plíživá jistota

recenze

Řbitov zviřátek (1994) / -Endy- (543 views)
Pomalá, plíživá jistota
Smrt je sice přirozenou součástí života, ale příliš často si jej bere předčasně, například následkem nehody či fatální nepozornosti, a to přece není fér. Ale co kdybyste měli možnost dát mrtvým druhou šanci? Co kdyby existovalo místo, jakkoliv děsivé a prokleté, které by je dokázalo vrátit zpět k životu?
To jsou velice nebezpečné myšlenky…ale zároveň dráždivé a přitažlivé. Nedají člověku spát, plíží se neklidnou myslí jako temný stín a probouzí potřebu to zkusit.

Do takového šílenství se postupně propadá hlavní postava knihy Louis Creed. Přitom vše začíná tak idylicky…
Louis a Rachel Creedovi se stěhují se svými dvěma dětmi a kocourem Churchem do domu na okraji městečka Ludlow. Louis totiž dostal práci jako doktor na nedaleké univerzitě. Rodina má z nového místa trochu obavy, ale ty jsou brzy rozptýleny; dům je krásný, obklopuje jej veliký pozemek a lesy a sousedé jsou vstřícní a přátelští. Obzvláště starý Jud odnaproti.
Jedinou vadou na kráse je zdejší frekventovaná silnice, po které jezdí kamiony. Jud rodinu varuje, aby byli opatrní. Silnice se stala osudnou už mnoha zaběhnutým domácím mazlíčkům. Na to konto je také zavede na nedaleké místo, které udržují děti a kam pohřbívají svá (většinou přejetá) zvířátka – říká se mu „Řbitov zviřátek“.
Zanedlouho poté přejede kamion Churche. Kocoura ze všech nejvíc milovala Louisova dcera. Ten ji nechce vidět nešťastnou a o jeho smrti mlčí. Jud nabídne řešení – kocour bude pohřben na prastarém, mýty opředeném místě, které se nachází pár kilometrů za Řbitovem zviřátek. A pak se uvidí…

Při čtení této knihy vám nebude dobře na těle ani na duši a každý zvuk budete vnímat s pocitem, že se blíží něco zlého (ale že vás to zároveň vyrušuje od urputného čtení). Takový je King mistr napětí.
Hrůza tohoto hororového románu přichází pomalu, ale intenzivně. Nejprve jako nejasný pocit z toho, že asi tušíte, co se stane a jak to bude pokračovat. A pak ve vás narůstá spolu s jistotou, že jste měli pravdu. Děj je skutečně předvídatelný, to jej ale nečiní méně děsivým. Naopak. Stránku po stránce se přibližujete, ověřujete svou předtuchu a nakonec se (stejně jako postavy) dostanete do bodu, odkud není návratu. Pak už jen doufáte.
Nicméně, během čtení tohoto díla tak nějak celou dobu víte…a víte to docela dlouho dopředu…a trochu to trvá, než si to konečně můžete potvrdit slovy „já jsem to věděl!“. Nástup skutečné akce je v knize daleko, a v tom spočívá její slabina i síla. Slabina pro netrpělivé čtenáře, síla pro kingovské požitkáře, kteří si potrpí na detaily prostředí i charakterů postav. Ale ve výsledku těm postavám všichni rozumíte. I přestože třeba zašly příliš daleko ve svém počínání, chápete, proč to udělaly…a děsíte se toho, že byste udělali totéž.

Komentáře (0)

kniha Řbitov zviřátek recenze