Polydonická královna

recenze

Dvě temné vládkyně (2020) / Kikina182
Polydonická královna
Katharina konečně získala svoji korunu. Ale i když chce vládnout dlouho v míru a v prosperitě, nedaří se jí to. Lid je neklidný a někteří stále pochybují o tom, že jsou její sestry mrtvé. To ale ani zdaleka není její největší problém. Vypadá to, že se proti ní spikla i mlha, která má chránit ostrov.

Katharina má ale ještě jednoho nepřítele. Jules za pomoci válečníků a jasnovidců pomalu získává na popularitě. To, že vládne dvěma silami najednou není důvod k tomu, aby ji lidé nenáviděli, ale naopak ji následují. A všechno, co se děje kolem Kathariny jen přiživuje přesvědčení lidí, že bez ohledu na pokrevní linii je Jules tou pravou královnou.

Mezitím se na pevnině snaží Arsinoe s Mirabellou zapadnout. Ani jedné zdejší způsoby nejsou příjemné, ale pouze Arsinoe nezapadá. Cítí, že tam nepatří. A tenhle dojem se ještě zvýší, když jí poslední Modrá královna začne posílat sny. Snaží se jí předat vzkaz. Ale nemůže mluvit. Ne, dokud se sestry nevrátí na ostrov.

Dvě temné vládkyně je stejně jako předchozí dvě knihy napsána v er-formě. Kniha představuje příběh hned z několika úhlů pohledu. Z velké části jednotlivé kapitoly vypráví, co se odehrává v životech Jules, Kathariny, Arsione a Mirabelly, ale nechybí ani kapitoly, které vychází od jiných postav.

Autorka tedy opět přeskakuje od jedné postavy ke druhé a z jednoho místa na jiné, ale i tak to všechno působí uceleně a skvěle to do sebe zapadá. Není nejmenší problém si uvědomit, která postava má v danou chvíli slovo a kdyby byl pochyb o tom, kde se daná část příběhu právě odehrává, prozradí to název kapitoly.

Stejně jako první dva díly se mi i tenhle četl skvěle. Styl psaní je čtivý a tak není nejmenší problém se do knihy začíst a ocitnout se tak v úplně jiném světě na dobu neurčitou. Nebo alespoň do konce knihy.

Příběhu samotnému nemám, co vytknout. Autorka pokračuje tam, kde přestala a to bez jakýkoliv nesrovnalostí. Příběh se krásně rozvíjí a je skvěle vyvážený. Jsou tu klidné části, části plné akce, části plné plánování a nechybí ani milostné zápletky. Všechno je to skvěle propojené a vzájemně se to doplňuje.

Kendare Blake se skvěle podařilo udržet tempo příběhu zajímavé a originální, stejně jako v předchozích dvou knihách. Pokud něco, tak tahle část byla možná o trochu napínavější a překvapivější, než ty předchozí. Ale opravdu jen maličko.

Stejně skvěle navázala i u postav. Většina z nich je známá už z předchozích knih a autorka udržuje jejich povahu, ale zároveň ji přiměřeně upravuje tomu, co už mají za sebou. Jejich povahy nejsou neměnné, ale mění se přirozeně na základě událostí, které je ovlivnily tak, jako se to děje ve skutečnosti.

Nových postav se v příběhu objevilo jen pár a ani neměly nějakou roli, kdy by bylo třeba znát je nějak do hloubky. Ale i tak je autorka popsala do všech detailů, které byly z hlediska příběhu třeba.

Kniha Dvě temné vládkyně nejen splnila, ale dokonce předčila moje očekávání. Třetí díl ze série je opravdu moc povedený a já jsem si užila každou kapitolu na maximum. Stejně jako zbytek série vám knihu moc doporučuji. Pro milovníky young adult fantasy je tohle to pravé ořechové.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - Fragment.

Komentáře (0)

kniha Dvě temné vládkyně recenze