Pohádky ze světa Griš

recenze

Trnitá řeč (2018) / Kikina182
Pohádky ze světa Griš
Každá země má svoji historii, kulturu, svoje pověsti a své pohádky. A přesně tak to má i každý knižní svět. Trnitá řeč vypráví šest příběhů, které jsou ve světě Griš velmi dobře známé. Možná, že i my je částečně známe. Ale je to opravdu tak?

Z Nové Země to je Ayama a trnitý les, z Ravky tu mám pak rovnou tři příběhy, a to Příliš chytrého lišáka, Čarodějnici z Duvy a Malou Kudličku. Z Kerchu to je Princ vojáček a všechno to zakončuje příběh z Fjerdy Když voda zpívá oheň.

Leigh Bardugo je autorka série Griša, kterou jsem si zrovna moc neoblíbila, ale zároveň je také autorkou série Šest vran, kterou jsem si neskutečně zamilovala. Proto jsem ani na chvíli neváhala, když jsem se dozvěděla, že od ní vychází Trnitá řeč. Tuhle povídkovou knihu jsem si musela za každou cenu přečíst.

Ještě, než se pustím do obsahu knihy, musím se na chvilku zastavit u obálky. Ta je totiž naprosto úžasná. Už série Šest vran má na dotek opravdu příjemnou obálku a u Trnité řeči je to podobné. Sice je to úplně jiná struktura než u předchozí série, ale neskutečně příjemná a spolu se zlatým písmem a symboly to působí nádherně.

Ale opravdový skvost se nalézá až pod přebalem. Vlastně se pod nim skrývá jen černá obálka právě se zlatým raženým, ale vypadá to neskutečně elegantně. Mám sice ráda dnešní obálky knih, ale v téhle jednoduchosti je opravdu neskutečná krása. Navíc díky tomu vypadá kniha i tak nějak staře, a to jí vzhledem k obsahu knihy dodává jisté kouzlo.

Nádherný přebal a obálka však není veškeré umělecké ztvárnění v této knize. Každý ze šesti příběhů lemuje jeho vlastní motiv, který se postupně doplňuje a obměňuje a na konci příběhu pak vznikne jeden velký obrázek, který danou pohádku naprosto přesně vystihuje. Sice je na tyto obrázky použito jen omezené množství barev, ale řekla bych, že o to je to ještě mnohem zajímavější. Vlastně to podtrhuje temnější atmosféru knihy.

Poté, co jsem si nalistovala první příběh mě docela zarazilo písmo. Oproti většině knih mi přijde docela velké, na čemž samozřejmě není nic špatného. Především pak není černé. Je buď červené nebo zelené, záleží, jakou povídku právě čtete. Barevné písmo skvěle ladí s ilustracemi, ale trochu jsem si bála, že mi z něj budou bolet oči, jako se mi to stalo u některých knih v minulosti. Naštěstí nejsou v tak jasném odstínu, aby to oči dráždilo, takže je to opravdu skvělé doplnění knihy.

Jelikož je v knize několik příběhů, dalo by se říct i pohádek nebo legend, tak je příběh psán v er-formě, což je v tomto případě podle mě nejlepší. Pohádky jsou čtivé a jelikož jsou krátké, tak jsou i vyprávěny docela jednoduše, ale za to opravdu výstižně.

V momentě, kdy jsem začala číst jsem v příbězích od Leigh Bardugo viděla kousky klasických pohádek i kousky řecké mytologie. Což je jedině pochopitelné, protože autorka, jak sama na konci knihy říká, v této knize napravila to, co jí na původních pohádkách a legendách zrovna dvakrát nesedělo.

A já jsem opravdu ráda, že to udělala. Protože ačkoliv základ příběhů pocházel z Jeníčka a Mařenky, Malé mořské víly, Červené Karkulky a mnoha dalších pohádek, tak autorka z toho udělala úplně nové, temnější a dle mého názoru mnohem zajímavější příběhy, které perfektně zapadají do světa Griš. Občas opravdu není potřeba začít originálním nápadem, aby vzniklo něco originálního. Někdy stačí jen opravdu úžasný autor.

Samozřejmě, že když je v knize několik příběhů, tak některý vám sedne více a některý méně. Mně osobně třeba zrovna moc nenadchl příběh Princ vojáček, ale ne proto, že by byl špatný, ale tématicky mi moc nesedl. Naopak zbytek jsem si neuvěřitelně užila a moc se mi líbil náhled autorky na klasické pohádky a to, jak z nich vzala to nejlepší a přidala k nim ještě něco lepšího a vznikl tak opravdu nádherný celek.

Trnitá řeč je kniha, která může být buď perfektním doplňkem pro autorčiny předchozí série nebo být brána jako samostatná kniha, která vypráví klasické příběhy v novém kabátku. V konečném důsledku je to ale podle mě opravdu jedno, protože příběhy, které Leigh Bardugo vymyslela jsou opravdu nádherné a mají v sobě nádech temna, což je dělá ještě zajímavější.

Pokud jste fanoušky Grišy a Šesti vran, tak vám knihu opravdu doporučuji. A pokud jste jen milovníky pohádek a máte rádi nejrůznější předělávky, tak vám knihu taky moc doporučuji. Je opravdu úžasná a byla by podle mě škoda si ji nepřečíst. Vlastně jediný její nedostatek je podle mě to, že kniha obsahuje pouhých šest příběhů. Kdyby jich bylo víc, vůbec bych se nezlobila.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - Fragment.

Komentáře (0)

kniha Trnitá řeč recenze