Podivná knihovna: Když se začnete bát chodit do knihovny

recenze

Podivná knihovna (2014) / KarlaP (252 views)
Podivná knihovna: Když se začnete bát chodit do knihovny
Podivná knihovna, krátká povídka z pera slavného japonského spisovatele, je tajuplným čtením, které zabere pouhou hodinu. Doporučuji ji tudíž všem, kteří momentálně nemohou nalézti čas ke čtení delších beletristických próz a raději před nimi utíkají, aby je nepolapily do svých příběhů a neobsadily drahocenný čas (studentův) určený ke čtení zcela jiných knih (do školy), a přesto se potřebují na chvíli začíst do něčeho neodborného. Podivná knihovna, kterou napsal Haruki Murakami, vám ovšem může tak trochu zkazit dojem o tom, že knihovny jsou místem příjemným...

Přiznám se, že mě ke koupi této povídkové knihy přemluvila obálka a ilustrace od německé výtvarnice Kat Menschik. Na jejích ilustracích jde vidět, že se tato umělkyně věnuje také komiksové tvorbě. Dokonce si i samotnou povídku jako nějaký komiksový příběh dokážu dost dobře představit. Neskrývám tedy, že se mi tenhle typ doprovodných ilustrací velmi líbí.

Knihovna vězením

Tak o čem ta Podivná knihovna vlastně je? Mladík, jehož jméno není v povídce zmíněno, jde navečer vrátit dvě knížky do místní knihovny a jiné si zase půjčit. Žena za výpůjčním pultem pošle mladíka do místnosti 107, odkud už se ale hlavní hrdina domů nevrátí. Objevuje se zde zákeřný dědek, z jehož uší trčí dlouhatánské chlupy a má s chlapcem své vlastní plány. Knihovna se najednou mění v bludiště a především v mladíkovu celu. Společnost mu dělá zvláštní ovčí mužík a záhadná němá dívka.

Analogie k Procesu?

Podle mého názoru je povídka otevřená mnoha výkladům a tento fakt činí z příběhu pro čtenáře zajímavou zkušenost, pokud rádi přemýšlíte nad způsobem autorova podání, nebo si rádi objasňujete příběhy sami pro sebe. Dějová linie, motivy a samotný styl ve mně vyvolával mnoho myšlenek na Proces Franze Kafky nebo jeho Zámek (ačkoliv jsem četla jen komiksové vydání). Murakami ale do svého děje zakomponoval více fantaskností, které však byly jaksi ,,decentní". Občas se mi nelíbily dialogy, které mi přišly moc stejnotvárné a vynucené. Myslím si, že i některé pasáže mohly být více propracované a navodit tak čtenáři tajemnější atmosféru.

,,Jenže, víš ty co? Tohle se přece děje v úplně každé knihovně. Víceméně."
Zůstal jsem po těch slovech jako opařený. ,,V každé?"
,,Kdyby knihovny pořád jen půjčovaly lidem vědomosti, tak o ně přece za chvilku přijdou, nemyslíš?"


Nejzajímavějšími postavami byly pro mě ovčí mužík a němá dívka, kteří chlapce doprovází při cestě ven. V knize je mnoho symbolů, nad kterými můžeme přemýšlet a pátrat, co asi tak znamenají. Naopak postava dědka se mi zdála jako nevydařená parodie na ježibabu z Perníkové chaloupky. Pravdou ale zůstává, že mi svými úmysly dědek naháněl strach (ale opravdu jen maličký). Jak už jsem napsala, v povídce jsem viděla především podobnost s Procesem, ale vybavila jsem si i povídky E. A. Poa, proto si myslím, že by se povídka mohla líbit především čtenářům, kteří mají v oblibě právě tyto autory.

Závěrem

Titulek k recenzi "Když se začnete bát chodit do knihovny" je samozřejmě přehnaný, ale i přesto - přemýšleli jste někdy nad tím, že vaše uložené vědomosti v hlavě, získané každodenním čtením, může někdo vysát? Ne? Tak to si raději dejte pozor na podivné knihovny.

Komentáře (0)

kniha Podivná knihovna recenze