Podívej se pravdě do očí

recenze

Některé knihy se shánějí blbě. Kulhánek a starší vydání Jodi Picoult jsou stálice, Purpurové řeky mě překvapily.

Ke knize jsem se dostala skrze film, který vždy dávali pozdě večer a nikdy jsem se nedostala dále než přes záběr se sexy zamyšleným Jeanem Reno a jeho drsným pohledem na znesvěcenou hrobku. Pak jsem šla spát. A protože jsem cvok, bylo pro mě snažší přečíst knihu než najít si a samozřejmě legálně si sehnat filmovou předlohu.

Kniha je přece lepší. Pokud se dá sehnat.

Nebudu to protahovat, nakonec jsem přes modrý bazar sehnala knihu za polovinu lichvářské ceny na trhu ve výborném stavu a neprodleně začala číst.

A byla to bomba.

Příběh začíná v nevyrovnané mysli komisaře Niémanse. Po způsobeném maléru je narychlo odvelen do univerzitního města v úžlabině krásných hor a nebezpečných skal. Natolik nebezpečných, že na jedné visí zmrzačený mrtvola. A právě tento záhadný zločin spustí lavinu divných tajemství v prestižním místě k životu.

Před Niémansem se otevírá podivný intelektuální svět nadřazených myslí a podivného společenství.

O kousek dál se v jedné nezajímavé vsi jménem Sarzak neoblíbený policejní samotář Karim Abduf probouzí do dalšího unylého rána. Případ vloupání v místní základní škole a do hrobky neznámého dítěte na místním hřbitově spolu ze začátku příliš nesouvisí, Karim však při bližším pohledu najde souvislost a vydá se po cestě zvláštních odpovědí na podivné otázky.

Tajemství na opačných stranách hor se začínají nenápadně přibližovat a proplétat a Karimovy a Niémansovi kroky se setkají.

Uhlazená univerzitní kultura totiž skrývá primitivismus nejvyššího ražení a neštítí se jakéhokoliv prostředku pro jeho další ukrytí.

Za vrcholky hor pomalu zapadá slunce a nikdo si nemůže být jist, zda se dožije dalšího rána.

Purpurové řeky jsou výborné. Hnusné, překvapivé, elegantní, hrubiánské, brutální a inteligentní. Ukazují lži a špínu vyšších vrstev skrytou pod drahými saky a za skly drahých brýlí. A právě na první pohled primitivní Niémans, odolný proti strašidlům univerzitního světa, se nebojí zajít pro jejich odhalení až za všechny nepřekonatelné hranice.

Niémansův tvrdý náhled na věc a Karimova prudká inteligence tvoří příběh s překvapivými zvraty, napínavý od začátku až do konce. Hádala jsem, kdo může za vším stát, z jakého místa vyhlédne tajemství a jakou bude mít tvář. Neuhodla jsem. Autor vede děj chytře a nečekaně a já jednoduše musela vědět, co Karim zjistí dál, jaký bude Niémansův další krok.

Purpurové řeky si stále naši pozornost zaslouží a autor na nich odvedl kus dobré práce. Jedná se o inteligentní francouzský thriller, který se i přes starší datum vydání může směle rovnat dnes vycházejícím titulům a mnohé i předčí. Nerozumím tomu, proč se nikdo nepokusil o reedici, ale zase chápu, že trh s knihami je v současnosti přesycený a kousky jako právě Purpurové řeky bohužel už další šanci dostat nemusí.

A je to na nic, protože mají stále co říct. Zodpovědně mohu prohlásit, že investice do této knihy se vyplatila a stála za to.

Film jsem ještě neviděla, nějak se k němu pořád nemůžu dokopat, na druhou stranu, Jean Reno...

Přidaná hodnota filmu, která film proti knize s výbornou zápletkou, inteligentním dějem a nečekanými zvraty staví na stejnou úroveň. Alespoň u mě.

A pokud budete mít možnost, knihu si kupte. Stojí to za to.

Komentáře (0)