Poctivá severská detektivka

recenze

Vina je již čtrnáctým dílem řady případů detektiva Erlendura Sveinssona. Tentokrát autor příběh zasadil do sedmdesátých let dvacátého století, do doby, kdy byl Erlendur u policie nováčkem. Typicky pochmurnou a mrazivou atmosféru severské krimi umocňuje vydařený popis islandské krajiny, chudinské městské čtvrti a islandsko-amerických, rádoby přátelských, vztahů za časů studené války.

V jednom z islandských termálních jezírek je nalezena mrtvola neznámého muže. Pátrání po jeho totožnosti a následné další vyšetřování přivádí Erlendura a jeho parťáka Mariana Briema na americkou základnu, kde ovšem jejich přítomnost není příliš žádoucí. Poodhaluje totiž vyšetřovatelům vztahy mezi Islanďany a Američany ze základny a nelegální obchody nejen s na Islandu nedostupnou coca-colou a vodkou, ale i lehkými drogami.

Zároveň se Erlendur ve svém volném čase soustředí na druhý případ. Mladá dívka, Dagbjört, která zmizela před pětadvaceti lety po cestě do školy a už ji nikdo neviděl, je záhadou, která mu nedává spát už roky. Po přečtení nekrologu Dagbjörtina otce se Erlendur rozhodne zkusit případ naposledy otevřít a vyřešit. A vypadá to, že s nově objevenými stopami to tentokrát půjde…

Jelikož se kniha odehrává v roce 1979, odvádějí Erlendur a jeho kolega poctivou detektivní práci. Výslechy, větší i menší stopy, vedoucí k důležitým i méně podstatným odhalením i pomoc z neočekávaných zdrojů vedou ke zdárnému vyřešení obou případů.

Akčních scén, kromě jedné v závěru díla, se čtenář příliš nedočká. To však knihu nečiní méně napínavou nebo čtivou. Klade větší důraz na mezilidské vztahy a chování. Popisuje pocity a vzpomínky, ať jde o ženu, která nalezla mrtvolu, nemocnou sestru zavražděného nebo tetu zmizelé Dagbjört.

Přiznám se, že ta vedlejší linka o Dagbjört se mi líbila víc. Příběh jako z Odložených případů, pátrání v minulosti, vzpomínky těch, kdo ještě zůstali. I Erlendur se dle mého názoru na tento případ soustředí víc, zmizelá dívka mu totiž připomíná vlastního bratra, který se jako dítě ztratil v horách a nikdy víc ho nespatřili.

Vina je výborná detektivka pro čtenáře, kteří si nelibují v psychopatických vrazích, kalužích krve a jednou akční scénou za druhou. Erlendur Sveinsson je sympatická postava a určitě si ze série o něm přečtu i další knihy.

Závěrem děkuji nakladelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku knihy.

Komentáře (0)