Plnohodnotný thriller

recenze

Dívka, která si říkala Tuesday (2016) 5 z 5 / honZic
Dívka, která si říkala Tuesday

Jako zjevení zapůsobila v Anglii kniha básníka, a hlavně textaře, Dívka, která si říkala Tuesday. Poděkovat je zapotřebí nakladatelství Domino, jež knihu objevilo a rozhodlo se koupit práva na vydání i v České republice.
Kniha byla na anglické literární scéně zjevením ze dvou důvodů. Tím prvním je příběh anglického podsvětí plného drog, znásilnění a vražd a druhým stále tepající hypnotický styl vyprávění v knize častokrát asociován s techno hudbou, jenž poslouchá samotná Tuesday.
Pro pročtení prvních stránek knihy se nedá ubránit srovnání s typově velmi podobnou, nicméně mnohem slavnější, postavou. Tou je Lisbeth Salander od švédského spisovatele Stiega Larrsona. Zda se po svém vzoru stane i tato kniha mezinárodním bestselerem ukáže až čas, nicméně nakročeno k této pozici má více než důkladně.
Kniha je pomyslně rozdělena do dvou částí. Tou první je příběh samotné Tuesday a tou druhou příběh policie, jež se jí snaží najít a zatknout. Styl vyprávění je zhutněn do krátkých kapitol, které jsou každá vyprávěna jinou postavou. Ovšem nejedná se jen o střídání vypravěčů. Autor si umně pohrává i se samotným hlediskem příběhu, jelikož vypravěč je v er, ale i v ich formě. Díky tomu čtenář děj lépe uchopí a stane se pro něj srozumitelnějším.
Hlavní postava příběhu, Tuesday, žije v opuštěných stanicích londýnského metra a v podstatě je jakýmsi andělem spravedlnosti. Tam, kde nemůže zasáhnout ruka zákona, nebo není dostatečně dlouhá, tam je Tuesday. Pod různými facebookovými profily a v různých chatovacích místnostech komunikuje s lidmi, jež se stali obětmi násilí zločinců ovládajících město. Na základě jejich případů trestá konkrétní viníky. Vše pro policii dokumentuje a o všem ji spravuje, avšak i přesto je policie na její objevení stále krátká.
Příběh knihy by se dal zhodnotit jako plnohodnotný thriller se vším, co k němu patří. Autor umí zaujmout čtenáře a zručně, až místy velmi sugestivně, vyprávět příběh. Co je však na stylu vyprávění nejdůležitejší, je to, že vše plyne naprosto přirozeně. Čtenář otáčí stránku za stránkou a tři sta stran knihy mu doslova mizí před očima. Jedná se o knihu, která by neměla ujít čtenářské pozornosti. Je to opravdu skvělá kniha.

Komentáře (0)

Přidat komentář