Papírová města aneb John Green po třetí...

recenze

Papírová města (2014) / ciniminisek (405 views)
Papírová města aneb John Green po třetí...
Quentin Jacobsen - žák střední školy a trochu strašpytel, přesto ve své partě oblíbený kluk. Má milující rodiče a kamarády, kteří by za něj vložili ruku do ohně. V celkem spokojeném životě Quentinovi přeci jen něco chybí. Je to Margo Rothová Spiegelmanová. Sousedka, která leze Quentinovi do snů. Je do ni zamilovaný už od dětství, ale jediné co tyto dva odlišné lidi pojí, je společná minulost, kdy našli mrtvého člověka v parku nedaleko jejich domovů.

Léta dál ubíhala a Margo se stala velmi oblíbenou dívkou, plnou neskutečných zážitků a historek. Pro Quentina je prostě dokonalá. Právě proto, když mu kolem půlnoci zaklepe na okno, ničemu se nediví. Proč zrovna k němu vleze do okna po tolika letech ignorace a proč v tuhle noční hodinu? Tyhle otázky ho napadnou, ale až potom, co s Margot usedne do auta a vydá se na dlouhou a dobrodružnou noc. Za pomstou Margotiných nohsledů.

Když už si Quentin myslí, že dávné přátelství je obnoveno a možná z něho vznikne i něco víc, po Margot se slehne zem. Jenže ona rodiče svým častým utíkám už štve a pro policii je až moc dospělá. Proto Margot nechají svému osudu v přesvědčení, že se jednou vrátí. Tím asi ale Quentin tak jistý není a už vůbec ne ve chvíli, kdy nachází první stopu, kde by jeho vyvolená mohla být. Celá škola řeší nadcházející školní ples, pouze nebojácný chlapec Quentin myslí na to, ve kterém papírovém městě se Margot nachází. Co to vlastně jsou - Papírová města?




Není sečtělého člověka, který by spisovatele Johna Greena neznal. Jeho knihy se stávají bestsellery a proto není divu, že svět ho obdivuje a filmoví producenti kupují. Bezpochyby jeho nejlepším dílem je kniha Hvězdy nám nepřály a příběh o Hledání Aljašky mu šlape v oblíbenosti na paty. Teď se do oběhu světa dostal další Greenův výtvor, a to Papírová města. Dokázal autor upoutat pozornost čtenáře, tak moc jako v předchozích případech? Možná právě proto, že se autor stal tak oblíbeným a propíraným v celém světě, nastavil si laťku velmi vysoko. Na titul Papírová města tedy čtenáři čekali se zatajeným dechem a knihu kupovali už jen proto, že jméno autora je na obálce. Teď je na čtenářích, posoudit, zda se John Green zlepšuje, nebo pouze neměl svůj den.

Jako první čeho si lze v příběhu všimnout je, že autor zůstal věrný svému vzorci. Tedy složitějšímu textu na pochopení, ve kterém se skrývá více, než se zprvu zdá a také nezměnil věk protagonistů ani místo. Maloměstští puberťáci jsou Greenovou specialitou, a přesto že on už věkem tíhne ke střednímu věku, zdá se, že právě tomuto tématu rozumí. Ve zdánlivě obyčejném příběhu je tedy znatelný podpis spisovatele, a to příběhu dodává na větší vážnosti, než si možná v tomto případě zaslouží. Opět se setkáváme s melancholií v podobě písmenek a děje, který nenechá člověka chladným.

Hlavní aktéři příběhu jsou na svůj věk až moc rozumní a i když nějakou tu botu udělají, vždy z toho s grácií vybruslí. Nikde žádné zdlouhavé popisky a přesto si čtenář je plně vědom toho, v jakém prostředí se ocitá. Vytknout se nedá knize ani styl psaní, jelikož čtivost tu má své místo. Pomalejší rozjezd, ale strhující spád. U kterékoli jiné knihy bych řekla dokonalost, jenže v tomto případě to je jako kdybych četla stále jednu a tu samou knihu od stejného autora. Čím se tedy Papírová města liší?

V první řadě by to měl být příběh. Honba za výplodem fantazie mladého kluka v podobě dokonalé dívky a následné zklamání, se zdá jako zajímavý námět na knihu. Přesto si nemůžu pomoci a je mi to stále málo. Opět tu máme dvojici, kterou spojí dohromady kniha a jiný názor na svět, než je obvyklé. Opět tu máme chlapce, kterému srdce láme dívka a znovu za pronásledovatelem stojí nejen výjimečně chápaví rodiče, ale i přátelé.

John Green umí hrát na ty správné struny a každému čtenáři zabrnká na tu jeho. V příběhu dokážete vidět část sebe, ale i své blízké. Jeho knihy jsou svým způsobem jedinečné, ale ani v některých případech to nestačí. Ne, když máte pocit, že tohle už jste někde četli. Papírová města jsou nová, čtivá, zajímavá, ale ne originální. A to je to, co mě od příběhu i samotného autora velmi zamrzelo. Vím, že John Green toho umí zdaleka více, a co nejdříve nám to jistě potvrdí v připravované knize Příliš mnoho Kateřin, kterou chystá nakladatelství Yoli v roce 2015. Také se můžeme těšit na Papírová města ve filmové podobě, která se doufejme povedou lépe, než samotná kniha.

Komentáře (0)

kniha Papírová města recenze