Panicové nejsou úplně al dente..

recenze

Panicové (2017) 3 z 5 / Aires
Panicové

Jamie Fraser a Claire. Dvojice, jejíž strhující příběh již známe ze série Cizinka. Jedinečná kombinace romantického příběhu, historického pozadí a špetky fantazie si získala srdce mnoha čtenářů. Svůj podíl na úspěchu celé série má rozhodně i Jamie, pohledný skotský válečník a romantik s komplikovanou minulostí. Jamie má za sebou mládenecká léta v Paříži, první lásku, vojenskou službu, střet s kapitánem Randallem a v neposlední řadě také jednu méně významnou epizodku, kterou vám představí tato kniha. Panicové vám ukáží, co bylo předtím, než Jamie potkal Claire.

Je rok 1740 a Jamie právě utíká z Anglie na francouzský venkov. Má za sebou čerstvé, nemilé setkání s kapitánem Jackem Randallem. Na jeho hlavu je vypsána odměna a už nikdy se nesmí vrátit do rodného Skotska. Má jizvy na těle i na duši. Zraněný Jamie proto vyhledá svého přítele Iana Murraye, který mu dodá vůli žít. Dobrodružstvím však ještě není konec. Putují se skupinou nájemných žoldáků a přepravují drahé zboží. Jejich nejnovějším úkolem je přepravit dva nejvzácnější poklady jistého židovského doktora. Mají bezpečně doprovodit jeho vnučku a spolu s ní i vzácný svitek na svatbu. Brzy se ale ukáže, že hlídat nevěstino věno není vůbec lehké, zvlášť když je nevěsta hotová svůdnice. Jamie a Ian, oba stále panicové, z ní nemohou spustit oči...

Panicové pro mě byli vítanou vstupenkou pro návrat do světa Cizinky. Představa, že se dozvím něco více o Jamiem, byla lákavá. Kniha mi ukázala krátkou epizodku z doby, kdy byl ještě mladý a nezkušený panic. V knize se tak řeší otázka, jak se naučit zacházet s tím, co má Jamie pod kiltem. I uprostřed honiček s lupiči Jamie a Ian stále stíhají pokukovat po dívkách. Polovinu povídky tak přemýšlí, jaké by to asi bylo, mít za sebou už pár hříšných radovánek.

Nezkušení mladíci, romantika i loupežníci, to jsou Panicové. Berte to s nadsázkou, ale v podstatě ano, vše jmenované v knize najdete. Příběh je jednoduchý, jde přímo k věci. K dokonalosti tomu ale něco chybí. Diana Gabaldon umí psát mnohem lépe. Tady je její styl neobratný asi jako panic při prvním milostném rodeu. Navíc se vše řeší jen povrchně, Panicové jsou totiž krátká 90 stránková novela, . A to je veliká škoda. Doufala jsem, že se dočkám třeba příběhu o tom, jak se Jamie vrátil do Anglie. Úplně největší radost by mě udělalo přesné propojení s Cizinkou. Scéna těsně před tím, než Jamie potkal Claire a jejich první setkání. Bohužel autorka, která jindy nehledí na počet stran, tentokrát své čtenáře trochu nesmyslně šetřila.

Ale i tak to byla lákavá jednohubka, kterou budete mít přečtenou během mrknutí oka. Panicové jsou lehký předkrm před rafinovaným chodem v podobě třetího dílu- Mořeplavce. Potřebovali by ještě trochu dovařit, jak se říká u těstovin - al dente, takhle jsou jen malým náznakem skutečného umění autorky. Nečekejte proto zázraky, jen příjemnou oddechovku ve společnosti jednoho zrzavého Skota :)

Komentáře (3)

Přidat komentář

Ulriška
27.05.2017

Zastala bych se prvního komentáře. To, že někdo v textu chyby nevidí, neznamená, že tam nejsou.

s.obík
20.05.2017

Výborná recenze :) Na knihu mám stejný názor, pěkně jsi to vystihla :) A k níže uvedenému komentáři, se musím autorky zastat. V recenzi jsem nenašla žádné hrubky, chybné psaní i nebo čárek, na rozdíl od jiných recenzí - patlanin matlanin na tomto portále, se slečna neopakuje a používá celkem originální přirovnání. Recenze pobavila :D


hermionablack
20.05.2017

S recenzí vcelku souhlasím, jen bych doporučovala zaměřit se více na gramatiku a pohlídat si chyby. Na literární portálu věnovaném knížkám se to nevyjímá zrovna nejlépe.