Panebože, ta opice mluví!

recenze

Vlastně ani nevím, jakým podivným řízením osudu padl můj výběr zrovna na Korónu. S autorem se setkávám poprvé, o životě a strastech horských goril v Africe toho vím, co by se za nehet vešlo a slunce jednoduše beru jako běžnou součást života, prostě tam nahoře je, zatím svítí a to je důležité. Jenže kniha mi připomněla, jak moc tato žhavá hvězda ovlivňuje veškerý život na naší planetě. Výraz „asi zase nějaké erupce na slunci“ tak získává naprosto nový rozměr.

Amy Walkerová je vědeckou pracovnicí podílející se na výzkumu života horských goril v africké oblasti Virunga a Ruwenzori a její nálada by se na teploměru nacházela pod bodem mrazu. Před několika dny totiž zmizel její uznávaný spolupracovník včetně dalších vědců zcela beze stop. A k tomu všemu se má nyní k týmu přidat nový člen – Ray Cox. To by pravděpodobně Amy tolik neznepokojovalo v případě, že by Ray nebyl posledních deset let ubytován v Mountjoy, jednom z nejtvrdších nápravných zařízení v Irsku, kde si odpykával trest za dopravní nehodu, při níž přišla o život mladá dívka. Bohužel pro Raye měla vlivné a známé rodiče. Co však v té době nikdo netušil, byl fakt, že Ray sice v autě skutečně seděl, jenže na místě spolujezdce. Ani Amy nemá potuchy, že její nový podřízený byl odsouzen nespravedlivě, má se tedy před ním na pozoru a neopouští ji pocit, že Ray něco skrývá.

Koróna nás zavede do africké divočiny a horských pralesů, ukáže nám vědecké tábory a nakoukneme na život obrovských goril. Amy a její tým učinil významný objev skupiny jeskynních goril, které nikam necestují, žijí na jednom místě a dokonce si vyrábějí primitivní nástroje a zbraně na svou obranu. Vskutku pozoruhodný evoluční skok. Avšak zatímco se skupina lidí zabývá živočišnými anomáliemi a láme si hlavu, kam se poděl jejich kolega William, asi o 150 miliónů kilometrů dále se na Slunci připravuje ohromné uvolnění sluneční energie. S tak velkou korónou se moderní historie ještě nesetkala a nikdo pořádně netuší, jaké bude mít proniknutí sluneční plazmy naší atmosférou účinky.

Ovšem zpátky na planetu Zemi, Amy organizuje pátrání po nezvěstném Willovi. Pátrací skupina jde ve stopách skupiny pohřešované, domorodým kmenem (kde vládnou ženy a muži jsou rituálně mrzačeni a slouží jako otroci) jsou nasměrováni dále do divočiny. A tak v době, kdy dojde k již zmiňovanému slunečnímu fenoménu, nachází se naše skupinka uprostřed ruin dávno zaniklého města s centrální pyramidou a vskutku děsivou sochou obřího tvora, který ponejvíce připomíná křížence mezi rostlinou a člověkem. Lidové pověsti dali těmto tvorům jméno N´ekru. Od tohoto okamžiku můžete zapomenout na čistokrevný thriller, výron sluneční energie totiž otevírá portál. Portál do jiného světa. Račte nastoupit a vyrážíme.

Koróna vás vezme na fantaskní svět, kde se kdysi země roztříštila na tisíce ostrovů, volně plujících po jantarovém nebi, které obývají nejen lidé, ale spousta dalších tvorů, jež u nás spatříte jen stěží. Takže zatímco sice naši nedobrovolní poutníci časoprostorem přijdou na kloub záhadě, kam zmizeli jejich kolegové a kde mají původ pokročile vyvinuté gorily (i když v porovnání s komunikativními G´omby jsou ty naše gorilky ještě sto let za opicemi), k jejich smůle také přijdou na to, že na pověstech o děsivých rostlinolidech je pravdy vskutku hodně. Navíc to vypadá, že portál zpět do jejich světa je nyní uzavřený. Otevře se ještě někdy? A pokud ano, podaří se jim do té doby přežít a najít Williama, který je očividně v tomto světě také? A co když i tak zešílí?

Je to thriller, je to fantasy a přitom dobře pospojované. Dozvíte se něco nového, podpoříte svou představivost, dostanete správnou dávku napětí, nečekaných i očekávaných zvratů, nad něčím budete možná muset trošku přimhouřit očko, na druhou stranu to kompenzuje příjemný styl vyprávění. A já si nemůžu pomoct, ale ten obraz toho druhého světa s těmi vznášejícími se zemskými fragmenty a loďmi, které místo po vodě, plují po obloze, mi v jistých chvílích doslova učaroval. I přes svou fantasy rovinu vypráví Koróna příběh o tom, co je člověk schopen zvládnout při extrémních podmínkách, o cestě za pomstou a její relativitou, o napáchané nespravedlnosti a křivdě na přátelích a o síle lidského odhodlání tváří v tvář beznaději.

„Vy poutníci hovoříte mnoha jazyky,“ odpověděl muž. „My jazyci jsme… jak bych to vyjádřil… prostředníci mezi světy – překladatelé. Těší mne, že vás mohu přivítat. Je mi ctí.“ Opět se uklonil. „Jestli nic nenamítáte, odvedu vás teď do paláce. Jste očekáváni.“
Amy vystrčila bradu. „Očekáváni? Kým?“
„Jejím císařským Veličenstvem ochranitelkou tradic Za-Ilmak´un. Vládkyní Dolní a Horní Kitary. My jsme proti ní jen pouhý prach.“ Dotkl se prsty čela a úst, poté nastoupil na nosítka a otevřel kóji pro Amy a Dana. Na odulých rtech se mu objevil úsměv a odkryl řadu zašpičatěných zubů.

Komentáře (0)