Pandemie zla

recenze

Spolčení ničemů (2021) / a.k
Pandemie zla
Rotmistr oddělní četnického sboru v Paříži Alexis Timée je naprosto v koncích s vyšetřováním případů, jejichž počet narůstá do nečekaných rozměrů. Začalo to několika vraždami, kdy na tělech obětí zanechal vrah svůj podpis, symbol *e. Jak mrtvých přibývalo, měnil se modus operandi a brzy bylo jasné, že nejde pouze o jednoho sériového vraha. Ohavných činů je stále víc a epidemie násilí už překročila i hranice země. Počet sériových vrahů se rozrůstá a trend sílící epidemie aktivit vraždících šílenců je nezadržitelný. Jen ten podpis *e je u všech konstantní.

Alexis Timée se obrací na nejlepšího kriminologa Richarda Mikelise, který již odešel do důchodu. Chce jeho pohled na epidemii a radu, jak se posunout ve vyšetřování. I když už Mikelis nedělá konzultanta, stále je tím nejlepším v oboru. S temnou lidskou myslí má bohaté zkušenosti. Aby pronikl do chorobného uvažování pachatelů, uměl se vždy vnitřně napojit na zvrácené nitro delikventů. Toto už emeritní kriminolog znovu podstupovat nechce, o případu nechce vůbec slyšet.

Oporou v pátrání zůstává Alexisovi přičinlivá kolegyně Ludivine a poručík Dab. Vyšetřovatelé důkladně bilancují průběhy jednotlivých vražd, analyzují použité metody pachatelů a jejich práce je hodně založena na logickém dedukování ze získaných informací na místech činů.

Kniha je souborem hrůzných výčtů bestiálních vražd. První vraždy spojené se škrcením a mučením žen, které byly několikrát resuscitovány, aby jejich agónie umírání byla maximálně natahovaná, střídají další, daleko vynalézavější a sadistická úmrtí. Vyšetřovatelé musí dokonce oslovit odbornici na lebky a čelisti, aby pomohla odhalit, jaký tvor zanechal otisky zubů u obětí s vyrvanými kusy těla.

Originální zápletka s děsivými detaily mají tu sílu přikovat vás ke stránkám. Takovou přehlídku sadismu, zvráceností, nechutných a obscénních detailů znetvořených těl jsem ještě asi nečetla. Nebylo to ale pouze šílenství a morbidnost, co mi vyrazilo dech. Autorovi se podařil ještě jeden husarský kousek, který se vymyká zavedenému formátu jakéhokoliv literárního díla. Přišel nečekaně, rázně a byla jsem z něho štronzo.

Vyřešení monstrózního mezinárodního šílenství ve mně zanechalo převahu děsivých obrazů jednotlivých scén. S odstupem času ale vyvstala jedna otázka okolo indicií vedoucích k posunu ve vyšetřování, která nebyla podle mého uspokojivě zodpovězena. Přesto to nic nemění na mé spokojenosti z knihy jako takové. V divokém tempu přichází naprosto nečekaný vývoj celého případu, neustále nabobtnávající zlo, noční můra pro vyšetřovatele a temný akční masakr pro čtenáře. Tedy pouze pro čtenáře se silným žaludkem.

Komentáře (0)

kniha Spolčení ničemů recenze