P.S. Stále Tě miluju

recenze

Potom, co se původně předstíraný vztah Lary Jean a Petera změnil v něco mnohem opravdovějšího a oba si přiznali, co k sobě cítí, jsou konečně opravdu spolu. Šťastní ale zřejmě nebudou navždy. Na internet se dostává jisté video, o kterém Lara Jean ani Peter nevěděli a rozhodně nechtějí, aby se dostalo na veřejnost. Navíc John Ambrose McClaren konečně dostal taky svůj dopis a rozhodl se na něj odpovědět. A tak se znovu dostává do života Lary Jean a spolu s ním taky city, které k němu měla. Lara Jean zase není šťastná z toho, že má ne Petera pořád velký vliv jeho bývalá holka Genevive a má pocit, že se od ní nikdy úplně neodpoutá. A tak je jejich vztah vystavován mnoha zkouškám a není jisté, zda je oba dokážou překonat nebo ne.

Nedokážu říct, jak ráda jsem byla za to, že dostaneme pokračování lovestory Petra a Lary Jean. První díl totiž neskončil až úplně tak, jak bych si představovala, ačkoliv bylo jasné, k čemu směřuje. No a druhý díl navazuje vlastně přesně tam, kde jsme opustili první. A já jsem neskutečně ráda, že se Jenny podařilo napsat naprosto skvělé pokračování i bez dopisů. Ačkoliv to vlastně tak úplně není, pár dopisů se v příběhu objevilo, ale stejně. Nedokážu říct, který z prvních dvou dílů se mi líbil víc, protože jsou oba prostě dokonalé.

Velkou roli v knize má už zmíněný John, u kterého se musím přiznat, že jsem si ho opravdu oblíbila. Moc oblíbila. Rozhodně nedám dopustit na Petera a vždycky budu v jeho týmu, ale John by taky nebyla špatná volba. Mám u něj pocit, že je to takový kluk od vedle (a ano, vím, že se říká holka od vedle, ale co), neskutečně hodný, neustále usměvavý a tak.. A jeho scény s Larou Jean byly opravdu dokonalé a párkrát jsem si i říkala, jestli se nemám dát do jeho týmu. Ale to jsem hned zase zavrhla, protože na Petera nemá ani John. Ale je to slaďouš.

Samozřejmě je i tato kniha hodně taky o rodině a vlastně dost i o přátelství. Trošku víc poznáme Genevive a zjistíme, proč se chová, jak se chová. A ačkoliv mě některými svými činy opravdu pořádně naštvala, částečně jsem ji možná i trochu pochopila. Ale jen částečně! No a nechybí tu ani Kitty, kterou budu navždycky zbožňovat. Ona je prostě svá a to je úplně nejlepší. Opravdu mám moc ráda ty rodinné chvilky v rodině Song-Coveyových nebo Kittyinu snahu najít tátovi přítelkyni a prostě, jak se mají všichni rádi. To mě vždycky naplní takovým štěstím a jsem opravdu ráda, že je v příběhu i tento aspekt.

Druhý díl jsem si tedy užila úplně stejně jako ten první. Dostala jsem přesně, co jsem očekávala - spoustu lásky na všechny různé způsoby, úplně stejně dokonalou Laru Jean, občas možná ještě dokonalejšího Petera, kterého mi bylo v jistých částech i trochu líto, zbrusu nového a skvělého Johna a ještě více skvělé rodinné atmosféry. A mimochodem, naprosto miluju Stormy z Belleview. A teď už jen s chutí zakončit tuhle skvělou sérii třetím dílem!

Komentáře (0)