Osudový vzkaz v láhvi

recenze

Vzkaz v láhvi (2014) / Pefka (252 views)
Osudový vzkaz v láhvi
Přiznávám dobrovolně a bez mučení – tvorbu Nicholase Sparkse prostě zbožňuji. Vždy, když je mi smutno, padne na mě melancholická nálada nebo si chci prostě jen tak přečíst něco romantického, sáhnu po některé z jeho knih. Nemůžete se tedy divit, že když jsem zjistila, že jedno z jeho starších děl – Vzkaz v láhvi – bude znovu vydáno, skákala jsem radostí snad metr vysoko.

Pokud ani vám nejsou romány tohoto amerického spisovatele cizí, tak určitě uhodnete, že hlavními postavami příběhu jsou - jako již tolikrát - osamělá žena a osamělý muž. Rozvedená novinářka Theresa Osborne, která sama vychovává dvanáciletého syna Kevina, a instruktor potápění Garrett Blake, který se nedokáže vyrovnat s tragickou událostí, jež mu úplně změnila život. Jejich osudy se protnou jednoho rána, když Theresa nalezne na břehu moře láhev a v ní romantický vzkaz napsaný Garrettem. To, že se Theresa následně vydá Garretta hledat, nepřekvapí snad nikoho. Typická zvědavá ženská. Nakonec nezůstane jen u jednoho setkání a mezi Theresou a Garrettem se vyvine více než přátelský vztah.

K mému nemilému zjištění ve mně vyvolávala postava Theresy dost negativní pocity. Na můj vkus si šla až moc urputně za svým. Rozhodla se, že Garrett – ten skvělý, vysněný ideál, který píše úžasně zamilované vzkazy – bude prostě její. Sice mu tvrdila, že ho chápe, ale pořád ho jakoby do něčeho tlačila. Přišlo mi, že se snaží, aby Garrett úplně zapomněl na svoji minulost a šel dál. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby si to tak ovšem přál i samotný Garrett. Někdy se chovala jako malé dítě, které musí dostat to, co chce. Na druhou stranu mě ale ohromně překvapilo její konečné rozhodnutí ohledně vztahu s Garrettem. Nějak mi k ní totiž vůbec nesedělo. Jako když najednou vidí něco, co do té doby neviděla, nebo vidět nechtěla.

Chudáka Garretta jsem celou dobu litovala. Byl příliš osamělý, bezradný a citlivý. Vůbec se nedokázal poprat se svými city a rozhodnout se mezi minulostí a přítomností. Když byli s Theresou spolu, byl šťastný a spokojený, když byl sám, propadal depresím, zoufalství, beznaději a trpěl výčitkami svědomí.

Vzkaz v láhvi pro mě má jasné a jednoduché poselství. Nikdy nepochopíte utrpení a zoufalství druhého člověka, dokud se sami nedostanete do obdobné situace. A pak už je jen na vás, jak se se vším vyrovnáte.

Na úplný závěr bych se ještě ráda vyjádřila k obálce. Pokud je hlavní hrdince necelých čtyřicet let a hlavnímu hrdinovi něco málo přes třicet, tak mi přijde úplně mimo dát na obálku šedivějícího Kevina Costnera. A nic na tom nemění ani fakt, že se jedná o filmovou obálku. Pro mě to bylo dost nesmyslné a matoucí.

Komentáře (0)

kniha Vzkaz v láhvi recenze