Osedlej tlusťošku

recenze

Jack je oblíbeným fotbalistou, který chodí a neustále se rozchází s jednou roztleskávačkou. Jasně, vypadá to sice, že je to ten nejpohodovější kluk, kterého můžete potkat, ale není to tak úplně přesné. Jack totiž trpí vzácnou nemocí - prosopagnosií - a není schopný rozeznávat tváře. Dostává se tak do nepříjemných situací, jako například když místo své přítelkyně políbí její sestřenici.

Libby dlouhou dobu bojovala s extrémní obezitou a zůstávala doma. Do školy nechodila a přátelé ji přestávali navštěvovat. Docílilo to až do bodu, kdy musela být vyproštěna ze svého vlastního domu a byla prohlášena za nejtlustější teenagerku Ameriky. Je to cejch, kterého se nezbaví ani přestěhováním se a nastoupením na střední školu.

Právě jsem vám představila dvě hlavní postavy a je z toho zcela jasné, že se bude jednat o další young adult románek. Jenomže ona to není tak úplně pravda. Jack a Libby se sice postupně seznamují, obzvláště skrz hru "Osedlej tlusťošku," ale nejde tu o žádný těžce zamilovaný příběh se strašlivými tajemstvími. Ano, postupně odhalujeme tajemství obou postav, ale není to nijak tragické, člověku se u toho nechtějí vyplakat vodopády slz a neupadá z toho do depresí, protože je to zkrátka strašně mile a humorně podané. Je to snadné čtení a nebála bych se to zařadit mezi oddechovky.

Věděli jste například to, že prosopagnosií trpí i Brad Pitt? Obličejová slepota je sice vzácná, ale je možné, že jste se s někým takovým setkali a ani jste si toho nevšimli. Pokud vám to totiž daný člověk neřekne, tak je to velmi těžké zjistit. Lidé s obličejovou slepotou rozeznávají ostatní podle záchytných bodů, spojují si jména s poznávacími rysy a vlastnostmi, například podle výrazně barevných vlasů, blbých vtipů nebo výrazné výšce.

Upřímně řečeno - naprosto jsem se do této dvojice zamilovala. Nejde ani tak o spojování hlavních hrdinů jako páru, to spíše o jejich osobnost a chování. Ano, dobře, Jack je trochu neuvěřitelná postava, nedává moc smysl a vlastně bych ocenila, kdyby se jeho vlastnosti projevovaly mnohem výrazněji, ale Libby to zachraňuje. Právě ona je hnacím motorem celé knihy. Vedlejších postav je jen pár a řekla bych, že jich moc nestojí ani za zmínku. Samozřejmě Libby si najde pár přátel a má tátu, který se za celou knihu nezachoval špatně a ve všem Libby podporoval, což dodávalo na roztomilosti celého děje, ovšem u Jacka stojí za zmínku pouze jeden z jeho bratrů - ten nejmladší. Kolem něho se totiž Jackův příběh dost točí.

Tentokrát tu nejde o nějaké dospívání s nemocí nebo dokonce vyrovnáváním se se sebou samým. Hlavní hrdinové jsou vyrovnaní už dávno a teď se pouze snaží žít podle sebe a překonávají reakce svého okolí. Libby je inspirativní a vlastně hodně vtipná postava, byla asi opravdu mou nejoblíbenější a rozhodně mě neomrzela ani po těch 400 stranách. Zhubla nějakých sto kilo, spokojila se se svou postavou a začala dělat opět to, co vždy tak moc milovala - tančit.

Autorku jsem doteď neznala, ale její styl mi vyhovuje a ráda bych si od ní přečetla i další knihy. Líbilo se mi, jak se nemoci hlavních postav braly vážně, ale zároveň kolem nich bylo spoustu humoru. Navíc je v knize (hlavně z Libbyny půlky) spousta odkazů na jiné knihy a filmy, je tu například seriál Supernatural, Percy Jackson nebo Harry Potter. Samozřejmě, pokud daná díla neznáte, tak si jich asi ani nevšimnete, ale je jich tam spousta a každá narážka či hláška mi vykouzlila úsměv na tváři. Navíc knihu skvěle vylepšovaly různé zápisky typu: "5 nejtrapnějších chvil mého života." Jediné, co bych vytkla, by byly tenké stránky. Celou dobu jsem měla strach, že si knihu poničím a taky že se tak stalo. No jo, riziko čtení venku...

I přes některé mínusy bych knihu doporučila každému. Možná právě speciálně těm, kteří nějakou nemocí nebo poruchou trpí, ať už se s ní teprve smiřují nebo už s ní jsou plně smířeni. Já nejsem úplně zdravý člověk, a proto na mě možná měla kniha takový pozitivní vliv. Takže vřele doporučuji.

Poki z archivnik.blogspot.cz

Komentáře (0)