Opravdu byli obětmi?

recenze

Prozření (2017) 5 z 5 / Jana77
Prozření

Na počátku celé knihy je hrad Lingenfels. Majestátní a impozantní, zářící do tmy při jeho poslední slávě. Po onom večeru už nic a nikdy nebude jako dřív. Je 9. listopadu roku 1938 a Německem se řítí krutá předzvěst hrůz, které mají teprve přijít. K moci se dostává Hitler, netřeba jej představovat, my už víme. Ale mnozí Němci mu věří, uvěřili jeho silným slovům o idejích a slávě mocného Německa, uvěřili jeho slibům a hřmotnému hlasu, znějícího z rádia.Toho večera vypukla Křišťálová noc a svět od tohoto okamžiku bude jiný.
Přenesme se až do roku 1945, je po válce a všichni se snaží zvednout a vzpamatovat. Není tomu jinak ani na Lingenfelsu, hraběnka Marianna je vdovou, její muž, hrabě Albrecht byl pověšen za velezradu, kdy se pokusil s pár přáteli spáchat atentát na Hitlera. Jak je známo, plán nevyšel.
Marianna se snaží najít válečné, odbojářské vdovy a poskytnout jim nový domov. Ví, že to pro ně ani za války, ani po ní, není v Německu jednoduché. A tak se hlavními hrdinkami celého příběhu stává i Ania a Benita. Budeme svědky jejich boje o své místo v životě po hrůzách nacismu, které se jich dotýkaly přímo. Každá s sebou nese břímě, s kterým se musí vyrovnat. Ať už je to sebevědomá Marianna, která vždy víc, co říct. Nebo zádumčivá, krásná Benita, která si sáhla na samotné dno a málem ji to stálo život. Nebo Ania, která ukrývá před přítelkyněmi i celým světem kruté tajemství.
Tato kniha se mi nerecenzuje vůbec lehce. Asi jsem masochista, že neustále vyhledávám knihy s tématem holocaust a přitom vím, že příběh ještě dlouho po dočtení, zůstane žít v mé hlavě. Vůbec po prvé jsem se ale na toto období mohla podívat z druhé strany, ze strany těch, kteří jsou vinni. A přesto sami jsou obětmi. Snažila jsem se vžít do jejich pocitů, když naslouchali Hitlerovým projevům, ale můj soucit a pochopení jim prostě nepatří. Nechali se zlákat šílencem a vystřízlivění pro ně bylo krutější, než si umíme představit. Během války samotní Němci, prostí občané, zažívali strach z bombardování, hlad, zimu, ale nebýt jich, těch neslyšných hlasů, nikdy by se Hitler k moci nedostal. Jakoby na tohle zapomněli, když plakali v protiatomových úkrytech.
A po válce? Je až k neuvěření, jak zůstávali hrdí. Hrdí a nenávistní vůči osvoboditelům, jak zarputile popírali všechny zvěrstva, kterých se vojska SS dopustila. Jak plivali slova jako Americká propaganda a lež.
Naše tři hrdinky to neměly jednoduché. Dvě z nich byly manželky mužů, kteří se vzepřeli a sami za to zaplatili životem. A ony ženy se rázem staly středobodem nenávisti mnoha spoluobčanů. Není to jen kniha o samotné válce, celý příběh končí v roce 1991, kdy by se mohlo zdát, že je už vše zapomenuto. Ale není a ještě velmi dlouho nebude. Všechny tři se snažily žít dál, ale nacismus je poznamenal až příliš a zaplatily za to daň nejvyšší.
Autorka Jessica Shattuck nám předkládá knihu, kterou psala víc než sedm let a vychází z osobních rozhovorů se svou babičkou, během války i po ní, aktivní nacistkou. Nepochopitelné a zvrácené, že ano. Můžeme jen tušit, jak jí při samotném psaní bylo. Já, jako vnučka sudetské Němky ji snad trochu chápu. A smekám klobouk, já bych se toho vyprávění hodně bála.

Komentáře (0)