Oko za oko...

recenze

Zmizí vám dcera. A to i přesto, že máte o jejím pohybu téměř dokonalé informace. Předpokládáte únos a čekáte na žádost o výkupné. Dny plynou a nic. Dcera se neobjevuje, o výkupné nikdo nežádá.
Přesně to se to stalo Michaelovi. Okamžitě po jejím zmizení zaúkoluje všechny svoje zaměstnance i policii, kterou celá léta sponzoroval, aby Jessie našli. Bez výsledku. Michaelovi nakonec dochází, že to je pomsta. Někdo se mu mstí. Jenže kdo a za co? Michael Flynn, šéf londýnského podsvětí, odpověď na tuto otázku najít nedokáže. Konkurence, příbuzní jeho obětí, někdo, koho odstavil z nějakého výhodného obchodu? Takových lidí je ale víc než členů našeho parlamentu. A jedinou možnost kontaktu s únoscem překazí Jessiina matka. Velký boss Michael poprvé cítí bezmoc...

Teď bych měla napsat, co se mi líbilo a co ne, ale nejsem si jistá, jestli svoje názory a pocity dokážu takhle přesně zaškatulkovat. Jestli je něco pozitivum nebo negativum.

Michael je celkem zajímavá osoba. Je ctižádostivý, geniální obchodník a stratég, umí myslet dopředu a odhadovat vývoj. Na jednu stranu nelítostný gangster schopný všeho, na straně druhé milující manžel a otec, který by pro svoji ženu a dceru snesl modré z nebe. Trochu mi to k sobě nepasuje, ale co vím, třeba to není tak nekompatibilní, jak si myslím. Navíc pro děj, pro zápletku, je to potřeba. Takže plus, je vymyšlený dobře.

Kniha se čte dost dobře. Žádné složité prokousávání se dějem, ani rozvleklý a nezáživný začátek. Začnete a dál jedete setrvačností, stejným tempem, aspoň já se tedy při čtení nenudila, nic mě nebrzdilo. Nedokáži posoudit, jak velký podíl na tom má překladatel, ale to, že mě od čtení nic neodrazovalo (externí faktory, jako například zaměstnání, nepočítám), je plus.

Na druhou stranu, to setrvalé tempo, kterým se kniha čte, je i mínus. Jsou tam pasáže, které by si víc napětí zasloužily, třeba když je ohrožena Michaelova těhotná manželka. V podobných typech literatury jsou podobné vyhrocené situace běžné a většinou jsou napsané tak, že nedokáži knihu odložit, dokud se nedočtu k nějakému rozřešení, ale tady jsem si mohla v klidu dát pauzu a jít na kafe, to napětí jsem tam prostě nenašla. A chybělo mi to.

Taky mi trochu vadilo, že se autorka opakuje. Jedna situace se na těch pěti stech stranách a něco opakuje několikrát. Sousední gang, jeho šéf a Michael se navzájem celkem respektují, nelezou si do zelí. Sousední šéf má syna, který nic pořádného v životě nedokázal a schovává se za rodinné jméno. A tenhle mladý zobák si myslí, že když je jeho fotřík velké zvíře, že může všechno, a jde ukázat Michaelovi (který je ovšem jaksi ještě výš), kdo je tady pánem. V různých obměnách to tam je minimálně třikrát, jako by se nenašla žádná jiná zápletka. Takže další mínus.

Trochu mě zarazil i absolutní nezájem státních institucí o Michaelovo „podnikání“. Jasně, měl všechny podplacené, ale přece jen, že by se za tolik let nenašel ani jeden poctivý polda nebo úředník, který by v tom začal trochu vrtat? Samozřejmě že by se o něj Michael záhy patřičně postaral, o tom žádná, ale takhle to vypadá s britskou policií hůř než s tou naší. Tohle už asi pitvám děj zbytečně do detailu, prostě to tam není, není to tam potřeba a nedá se říct, jestli taková zápletka byla v celkovém hodnocení plusem nebo mínusem.

Co ale musím obzvlášť vyzdvihnout, je členění na kapitoly. Jsou totiž krátké. Některé dokonce ultrakrátké, jen na půl stránky. Je to sice poněkud nezvyklé, ale rozhodně praktické. Kolikrát mi večer už fakt padají oči únavou, ale ne a ne najít v knize konec kapitoly, úseku či aspoň tečku na konci stránky, abych mohla knihu v poklidu zaklapnout. Tady tenhle problém odpadá.

Asi bych měla okomentovat i obal. Koneckonců tuhle knihu jsem četla v rámci Čtenářské výzvy jako bod „kniha, kterou jsem si vybrala pouze podle obálky“. Sice je to hodně relativní, rozhodně se nejednalo pouze o obálku, nicméně vyhrála takový můj minisouboj šesti knih, takže by se pár slov hodilo. Akorát nevím, jak na to. Motiv podle mého názoru nevyjadřuje ani název, ani děj, ale působí zvláštně ponuře, jak se na správné podsvětí sluší a patří. A byla to právě ta ponurost, která mě zaujala, byť by se mezi těmi šesti knihami, co jsem si vyrovnala před sebe (paní knihovnice se tvářila dost nechápavě) našla i obálka „krásnější“. Krásnější, nikoliv zajímavější, v podstatě po prvním pohledu jsem měla jasno.

Celkově bych to zhodnotila jako knihu pro milovníky detektivek, kteří nemají nervy nebo žaludek na silné a vypjaté scény. (Aspoň mně tedy moc silné a vypjaté nepřipadaly, ale zas na druhou stranu konkurovat Connollymu nebo Deaverovi v tomhle může málokdo, a když jsem zvyklá na ně, tak mi pak ostatní logicky přijdou jako slabý odvar). Každopádně to patří mezi ty lepší knihy v daném žánru, které jsem poslední dobou četla, a určitě to není poslední dílo od Martiny Cole, kterou jsem vzala do ruky. Kdybych tomu měla přiřadit procenta, tak – měřeno mým vkusem – 75%.

Komentáře (0)