Okamžiky štěstí?

recenze

Okamžiky štěstí (2016) 3 z 5

/ Aracely

Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity, do poslední chvíle jsem nevěděla, jak ji ohodnotit...

Moje první kniha od tohoto autora a po hrozně dlouhé době vůbec, od muže...
A nemůžu si pomoci, ale bylo velmi poznat, že to psal chlap. A to nechci diskriminovat ani jedno z pohlaví, ale něco takového jsem četla poprvé. Bylo tam hrozně moc promiskuity, nevěry, chtěné i nechtěné těhotenství, šílené chování ze strany žen i mužů a vůbec divná ,,spojení". Autor má velmi bujnou fantazii a z nás žen dělá blbky. No, oběma hrdinům toho naložil požehnaně, někdy to bylo opravdu k nevíře...

Anotace ke knize byla úplně k ničemu. Vůbec nic Vám to neřekne a na obálce knihy chybí celá. Je tam Jen info o autorovi... To mi přišlo poněkud zvláštní...

Kniha obsahuje dva příběhy. Je to o sourozencích, Veronice a Jáchymovi. A je na Vás, jakým příběhem začnete, já ale osobně bych radila začít Veronikou, u příběhu s Jáchymem už je toho docela dost prozrazeno o Veronice...
Jinak je to ale jedno. Každý máme na výběr, čím začneme...

Veroniku s Jáchymem potká velmi osobní a bolestná ztráta. Něco, co by nikdo z nás nechtěl na vlastní kůži zažít, v době, kdy je Veronika už dospělá a studuje a Jáchym ještě není plnoletý. A musejí se s tím chtě nechtě vyrovnat, což každý vezme trochu po svém... A tak jde život rok za rokem a oba dospívají, poznáváme spoustu vedlejších postav a jejich příběhy... V jedné části se řeší hlavně Veronika a ve druhé části zase Jáchym, postavy ale a příběh jako takový jsou propojeny.

Veronika a Jáchym poserou co můžou, to se opravdu nedá jinak říct. Oba udělají mnoho chyb, špatných rozhodnutí, některá s fatálními následky apod...

V jejich situaci se to ale dost těžko odsuzuje, neumím si vůbec představit si prožít to, co oni... To nechá následky na každém z nás bez výjimek...
Co se týče těch vztahových propletenců, to bylo opravdu na mě moc. V tu chvíli si říkáte, to se snad ten autor zbláznil?! Zbláznil... A nebo hůř, věří, že se lidé v dnešní době tak chovají...
A teď, co z toho je horší :-)...

Původně jsem chtěla napsat na oba příběhy zvlášť, ale nemá to cenu. Příběhy a postavy jsou propojeny a dějí se v jednu dějovou linku, navíc toho nechci moc prozrazovat...

I po přečtení mám z knihy pořád rozporuplné pocity, každopádně znovu bych ji číst už asi nechtěla. A komu bych ji doporučila? Tomu, kdo má rád tohoto autora nebo kdo chce čtivou, dojemnou, místy smutnou a okamžiky veselou knihu, s naprosto nepředvídatelným dějem a někdy naprosto šílenými zvraty a možná trochu šíleným autorem :-).

Co bych vytknula je, že mi vadila neuzavřenost příběhů a postav a také třeba to, že něco bylo ,,nakousnuto", ale pravdu se čtenář nikdy nedozví...

A závěrem bych doporučila nečíst k této knize cizí komentáře, protože toho hodně prozrazují, někdo se nestydí a napíše tam celý děj! To bych opravdu ,,vraždila". Já se snažila z celkem krátké a nic neříkající anotace vykouzlit Recenzi a zároveň nic neprozradit. A to se mi doufám povedlo :-).

Do komentářů pod Recenzi mi můžete napsat zkušenosti s tímto autorem a třeba mi doporučit nějakou jeho další knihu...

Děkuji Aracely :-).