Ohnivý pták nás zavede až do carského Ruska

recenze

Nicola Marterová pracuje v prestižní londýnské galerii prodávající ruské umění. Jednoho dne k nim přijde žena a přinese vyřezávanou sošku ptáčka nazývaného Ohnivák, kterou údajně její předek dostal od samotné carevny Kateřiny. Problém je v tom, že to nelze dokázat. Jenže Nicola má zvláštní dar. Ovládá psychometrii, takže když se dotkne nějakého předmětu, dokáže nahlédnout do minulosti…

Problém je v tom, že Nicola svůj dar, který vnímá spíš jako prokletí, skrývá a bojí se ho používat. S tím souvisí také to, že své schopnosti neumí pořádně ovládat. Takže se vydává do Skotska za svým bývalým přítelem Robem, který na rozdíl od ní svůj dar veřejně přiznává a používá. Nicola ví, že on je tím jediným, kdo jí může pomoct.

Pod Robovým vedením se učí svůj dar používat a rozvíjet ho. Zároveň si uvědomuje, že se jednou provždy bude muset rozhodnout, jak se ke své zvláštní schopnosti postaví. Pokud ji přizná, může přijít o práci i o reputaci, pokud ji odmítne, tak může – znovu – přijít o Roba…

Ohnivý pták se odehrává ve dvou časových liniích. Nicola s Robem totiž prostřednictvím svých schopností prožívají dobrodružství a nebezpečí s mladou dívkou Annou, jejíž rodiče patřili mezi zapálené jakobity, tedy příznivce krále Jakuba Stuarta žijícího v exilu, a kvůli tomu byli pronásledováni. Annin otec padl v bitvě a matka se jí musela vzdát, aby jí zajistila bezpečí. To se sice nějakou dobu dařilo, ale nakonec Anna ještě jako dítě musí s pomocí přátel prchnout ze Skotska do Francie, a nakonec se dostane až do dalekého Ruska.

Susanne Kearley píše velmi čtivě a poutavě a nepřináší čtenářkám pouze lacinou červenou knihovnu. Romantika sice v příběhu hraje důležitou roli, nepůsobí ale hloupě nebo klišoidně. Kromě dávky romantiky také dostaneme skvěle napsaný a vymyšlený příběh, sympatické a životné postavy, dobrodružství i nenásilnou lekci z ruské a anglické (nebo lépe řečeno skotské historie). V příběhu najdeme i pár skvělých vedlejších postav, které by si ale zasloužily víc prostoru, protože takhle zůstaly jejich příběhy nedokončené.

Ohnivý pták volně navazuje na Zimní moře. Knihy se dají číst i samostatně, ale pokud je přečtete ve správném pořadí, umocníte si tím čtenářský požitek. Stejně jako v Zimním moři se ze začátku autorka víc soustředila na dějovou linii v přítomnosti, ale postupně dávala stále větší prostor lince z minulosti. Obě dějové linie jsou zajímavé a napínavé, takže chvílemi nebudete vědět, jestli vás víc zajímá, co se děje mezi Nicolou a Robem, nebo jestli se chcete dozvědět, jak se Anna dostala k Ohnivákovi a zda se konečně setkala se svou matkou. To zaručuje, že se od knihy nejde odtrhnout a stránky vám doslova ubíhají pod rukama. Přesto bych ocenila, kdyby se dějové linie střídaly trochu pravidelněji a rovnoměrněji. To je ale jediná výtka, kterou k Zimnímu moři i k Ohnivému ptákovovi mám.

Ohnivý pták, stejně jako předchozí knihy od Susanne Kearsley, dokazují, že i romány pro ženy mohou být skvěle napsané a vymyšlené, s životnými a uvěřitelnými postavami a romantikou, které se obejde bez zbytečných klišé. Nemůžu tudíž udělat nic jiného než vám její knihy vřele doporučit. A doufat, že v českém překladu vyjdou i další knihy od této autorky, protože dobrých a chytrých románů pro ženy není nikdy dost.

Komentáře (0)