Ohlédnutí za kamuflážemi, převleky a nápodobami

recenze

Mimikry a příbuzné jevy (2016) / Lector

Mnozí z nás, jež jsou znovu a znovu fascinováni proměnlivostí tvarů a barev, kterými příroda obdarovává svoje živé „děti“, určitě nejednou v úžasu hleděli na důvtipné mimikry tvorů vydávajících se za úplně někoho jiného. Ty nejobyčejnější z nich - pestřenky – nás v houfech obklopují každé léto. Na téma mimikry se tam objeví nějaký článek, popřípadě je tento fakt zdůrazněn u konkrétního organismu. Monotematické literatury na toto téma asi není mnoho, zvláště té moderní.
Edice „Spisy Stanislava Komárka“ nakladatelství Academia zahrnuje už úctyhodných dvanáct knih plných zamyšlení nejen o biologii. Titul „Mimikry a příbuzné jevy“ asi patří mezi ty nejnáročnější. A to z pohledu čtenáře i samotného autora.
Podtitul díla zní „Dějiny poznávání a výkladu vnějšího vzhledu živých organismů“ a je z něho patrné, co je předmětem jeho zájmu. Vedle “Stručných dějin biologie“ jde v bohaté edici o druhou knihu, jež se systematicky zabývá dějinami biologie – poznávání živé přírody. Trochu nelogicky je pořadí vydání obou knih prohozeno, ale jde o marginální věc.
Komárek pročetl, vybral a setřídil obrovské kvantum odborných informací a sestavil obsahově nevelkou, leč významem jedinečnou publikaci, která – dle slov autora - těžko hledá konkurenci i ve světovém měřítku. Knihu je třeba chápat jako historickou studii.
Téma je pojato systematicky a autor postupuje od úvodního výkladu pojmů a „důvodové“ zprávy k postupnému chronologickému popisu přírodovědného bádání na poli mimikry, respektive mimeze, kterémuž to termínu autor dává přednost z důvodů spíše osobních. Může si to dovolit, neboť odborné literatury, jak bylo uvedeno, není mnoho a jednoznačný úzus tak není nastaven.
Úvod studie předznamenává její další obsah. Zabývá se úvahami o funkčnosti některých vlastností a projevů organismů a snaží se diskutovat a odlišit jevy vyvolané přirozeným vývojem jako „úmyslné přizpůsobení“ od jevů nahodilých či vyvolaných konvergentním vývojem. Zvláštní místo pak mají úvahy o Portmannovu pojetí biologie (nefunkční projevy organismů sloužící pouze jako vlastní sebeprezentace), jehož je Komárek významným zastáncem a čelným reprezentantem.
Vlastní bádání po stopách popisu mimeze nás zavádí – chtělo by se říci „Jak jinak?“ – do antického Řecka k Aristotelovi a postupně nás dovádí do novověku. Nutno však podotknout, že zlatou érou studia mimetických jevů bylo století 19. a soustředěný zájem o ně ustal přibližně v polovině 20. století. Bohatému rozvoji oboru přál nejen prudký rozmach moderní vědy v předminulém století, ale zejména příznivé podmínky vědců, kteří se vlivem rozvoje kolonialismu a cestování z evropských kabinetů dostali do tropických oblastí, v nichž se mimikry vyskytují vzhledem k obrovské druhové diverzitě nejvíce.
Není divu, že největší zásluhy o popis mimeze mají vědci britští, neboť jejich země po celé století měla statut největší koloniální mocnosti s obrovskou rozlohou různých typů krajiny a prostředí.
Není také asi překvapením, že největší část textu je věnována mimezi hmyzu a v rámci něho je věnována velká pozornost motýlům. Budili zájem tehdejších cestovatelů a badatelů a pro pozorované jevy byli velmi často modelovým příkladem.
Kniha je psána odborně, obsahuje četné citace a mnoho odkazů na odborné studie a články publikované množstvím biologů, které byla za cca 150 let nashromážděny. Její jazyk je prostoupen četnými odbornými termíny a latinskými druhovými jmény organismů a celkově jej lze hodnotit jako velmi formální – typický pro odborné práce. Kniha obsahuje přetisky černobílých ilustrací dokumentující popsané jevy a události. Z typografického hlediska je však realizována velmi povedeně, protože editor ve spolupráci s grafikem dokázali v textu zdůraznit velké množství termínu jmen a dat.
Komárkova kniha je jednoznačně odborným textem, který dokáží ocenit pouze zanícení a fundovaní amatéři, ale zejména biologové.
Její význam však není v tom, že by měla charakter „praktické příručky“ pro každodenní použití. Jde o dílo, které svým způsobem archivuje a konzervuje lidské poznání ve velmi úzce vymezené oblasti, v níž se původní odborné zdroje propadají do propasti zapomnění.
V tomto kontextu je tato kniha a Komárkova práce s ní spojená cenná především tím, že poskytuje strukturovaný přehled a bohatou bibliografii využitelnou ke studijním účelům.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---