Odveď mě domů

recenze

Bývaly časy - a není to tak dávno - kdy na barvě pleti záleželo víc, než si ve svobodné době dneška vůbec dokážeme představit. Časy, kdy lidskost a rozum ustoupily stranou před strachem z odlišnosti a falešnou myšlenkou ohrožení. A v té době se do sebe zamilovali dva mladí lidé - Isabelle, bílá dcera bohatého lékaře a Robert, černý syn jejich hospodyně.

Slečně Isabelle táhne téměř na devadesátku a její veskrze osamělý život oživuje její kadeřnice, matka dvou dospívajících dětí, černoška Dorrie. Dorrie je však pro starou paní víc než jen ženou, která se jí stará o vlasy - je jí i přítelkyní, dcerou kterou neměla, laskavým člověkem. Proto Dorrie nepřekvapí, když ji stará paní požádá o laskavost - aby ji zavezla na pohřeb, který se koná v místech, kde Isabelle žila jako mladá dívka.

A tak se tato nesourodá dvojice vydá na cestu. Během té začne Isabelle vyprávět svůj dojemný a bolestný příběh. Příběh plný lásky, nespravedlivosti a lidské krutosti. Ve svých vzpomínkách se vrací do roku 1939, kdy celý příběh začal.

Ocitáme se v městečku Shalerville, kde je rodina 16-ti leté Isabelle velmi váženou. Toto postavení s sebou pro mladou slečnu přináší určité povinnosti - a jednou z nich je udržování společenských styků. Jednoho večera, kdy příběh začíná, se slečna Isabelle chystá na večírek dle přání své matky. Ovšem Isabelle má o svém večeru jiné plány - s novou spolužačkou se vytratí do jednoho z nejživějších klubů v Newportu. Zde se však ve své nevinnosti stane kořistí muže s nepříliš čestnými úmysly a vše by mohlo dopadnout špatně, kdyby do situace nezasáhl Robert.


“I když jsem se tedy o Roberta nijak zvlášť nezajímala, věděla jsem, že je výjimečný. Měl jakousi zvláštní auru, která ho odlišovala od ostatních. A to nejen od těch několika černých kluků, které jsem tu a tam potkala, ale i od bílých chlapců.”

Tato událost vytvořila mezi mladou dvojicí velmi silné pouto, které přerostlo v lásku. Lásku tak silnou a odhodlanou, že měla snahu za sebe bojovat. Bojovat proti nepřátelskému postoji matky slečny Isabelle, jejích bratrů a celé společnosti, která věřila, že černoši nejsou více než zvířata a nejsou hodni vztahu s bílou ženou. Ovšem jsou doby, kdy ani láska nedokáže porazit postoj okolí. Kdy špatné rozhodnutí neublíží jen vám, ale spoustě dalších lidí, na kterých vám záleží.

Vyprávění slečny Isabelle se v knize prolíná se světem Dorrie, která s dojetím poslouchá celý příběh, avšak sama řeší i své vlastní problémy - s dětmi a také s muži. Příběh Isabelle a Roberta jí však pomůže se ve svém životě správně rozhodnout. Což je největší dar, který jí stará paní mohla dát.

“Jedno si pamatujte Dorrie: Někteří muži jsou hotovou pohromou. Pak jsou dobří muži. Ti jsou fajn. Jenže pak přicházejí na řadu muži, které milujete. Jestli na nějakého takového narazíte, chyťte se ho a už ho nepusťte.”

Odveď mě domů je kniha, která chytne za srdce snad většinu žen. Je psaná velmi ženským stylem, který okouzlí vaši duši. Pro mě osobně byla víc než jen milostným příběhem. Jsem člověk, který ostatní soudí dle činů, ne barvy kůže, proto jsem byla kolikrát do hloubi srdce otřesena tím, jak se lidé mohli stavět k lásce mladých lidí tak hloupě jen proto, že jeden z dvojice byl černoch. Toužíte-li po čtení, které vás chytne a rozbouří vaše smysly, je tato kniha tím pravým pro vás.

Autor: Julie Kiblerová
Překladatel:Jakub Volný
Počet stran:344
Nakladatelství:Ikar
Rok vydání:2013

Komentáře (1)

07.02.2014

binysek

když si ale přečtu romofobní výlevy na mnoha stránkách, pak nevím, zda ta doba, kdy láska dvou mladých lidí, kteří jsou odlišní jen pletí nebo původem nebo pohledem společnosti, je vzdálena zda v ní nežijeme i dnes.