Odsouzen neprávem?

recenze

Ohnivý anděl (2013) / monushka (223 views)
Odsouzen neprávem?
Před nedávnem se mi do ruky dostal detektivní příběh s názvem Ohnivý anděl, který pochází z pera islandské autorky žijící v Reykjavíku, Yrsi Sigurdardóttir. Ačkoliv se jedná již o pátou autorčinu knihu, která byla přeložena do češtiny, šlo o mé první seznámení s Yrsou. Byla jsem zvědavá, jak se mi zalíbí islandský detektivní styl, se kterým jsem se setkala poprvé.

Co vám budu povídat, anotace na tuto knihu mě přímo navnadila. K tomu navíc obálka, která sedí k anotaci jako vosa na bonbonu. A já si vybrala. Byla jsem plná očekávání, protože Island je pro mě osobně země neznámá, o které si pouze ze základní školy pamatuji to, že se zde nachází spousta termálních pramenů a gejzírů. Do toho jsem kdysi od jednoho člověka slyšela, že islandští spisovatelé jsou špickami, kteří u nás nejsou, bohužel, dostatečně ocenění.

Obávala jsem se toho, že budu mít při čtení problém s islandskými jmény, ale v úvodu je seznam všech důležitých postav příběhu. Sice jsem měla trápení s jejich čtením, ale alespoň jsem byla v obraze kdo je kdo. Poté jsem se mohla vrhnout do prologu, který je datován do 8. listopadu roku 2008 a který je dost strašidelný na to, že se jedná o detektivku. V jednom domě totiž straší duch dívky, která byla sražena autem, když šla hlídat malého chlapce. Ptáte se, jakou to má souvislost s celým případem, který se v knize řeší? Jak se na konci dozvíme, celkem značnou.

Když člověk řeší existenční problém a je v současné době skoro na mizině a bez pořádně práce v dohledu, je vděčný za cokoliv. V této situaci se ocitne advokátka Tóra Gudmundsdóttir. S Tórou se navíc můžeme setkat i v předcházejících Yrsiných knihách. Tóra je matka samoživitelka, která žije na hromádce se svým německým přítelem Matthiasem, který si nechce ani za nic osvojit některé islandské zvyky a tradice. O těch se mimochodem v příběhu dost dozvíme.

A tak, když se jednou Tóře ozve Jósteinn, který je jedním z pacientů detenčního ústavu pro psychicky nemocné zločince a žádá Tóru o přezkoumání a znovuotevření jednoho staršího případu, Tóra se i po krátkém zaváhání pouští do vyšetřování.

O co vlastně v případu šlo? Mladík Jakob, který má Downův syndrom byl odsouzen za to, že založil požár v ústavu pro postižené, při němž přišlo o život pět lidí. Všichni si byli jistí, že to udělal právě Jakob, který jako jeden z mála pacientů byl schopný samostatného pohybu v ústavu. Ale Jósteinn, Jakob a Jakobova matka si myslí úplne něco jiného. Je snad možné, aby se policisté, kteří případ tenkrát vyšetřovali, spletli a nepostupovali při své práci tak jak mají? A kam se vůbec poděla ředitelka tohoto ústavu, který se stal osudným pro pět lidských životů?

Tóra se do případu pustí naplno. Do toho si musí řešit soukromé problémy a problémy se svými rodiči, kteří přijdou o střechu nad hlavou a žádají od své dcery pomoc. Do toho ještě Tóřiny děti a Tóřino vnouče a kolotoč událostí se dává do pohybu. Zastaví se kolotoč v té pravé chvíli? Dokáže vůbec Tóra něco zjistit a nebo prostě jen potvrdí Jakobův ortel, který byl již vyřčen před lety. Vinný nebo nevinný? Toť otázka.

Tóra jako vyšetřovatelka mi sedla. Je to ten typ ženy, která by se pro ostatní sedřela a rozdala, i kdyby sama už neměla nic. Navíc je to houževnatá osoba a nespokojí se jen tak s ledajakým vysvětlením, vše musí důkladně prozkoumat. Při pátrání jí pomáhá její přítel Matthias, který však dříve koná než to dopodrobna promyslí. Tím několikrát ohrozí nejen sebe, ale i Tóru. V příběhu je bravurně vykreslená atmosféra místa a islandská drsná příroda - ve dne, i přesto že je strašný mráz, pálí slunce o sto šest. A máme možnost poznat islandské obyvatele a jejich mentalitu.

Zalíbilo se mi, že se na Islandu při komunikaci s neznámými lidmi nepoužívá vykání, ale tykání. Sice mi chvíli trvalo, než jsem tomuto faktu přivykla, ale tykání mi přijde srdečnější. Styl psaní spisovatelky mi vyhovoval. Spousta informací o průběhu vyšetřování, informace o soukromém životě hlavní hrdinky a informace o prostředí konání příběhu. Co víc si přát?

Musím se přiznat, že jsem od Ohnivého anděla očekávala cokoliv, ale s faktem, že se od knihy nebudu moci odtrhnout, jsem nepočítala. Takže se musím porozhlédnout i po předchozích knihách této spisovatelky a přečíst si je, protože mě Yrsa i Tóra bavily.

Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2013
Počet stran: 376
Překlad: Eduard Světlík

Komentáře (0)

kniha Ohnivý anděl recenze