Odpykáno dostatečně

recenze

Řeznice z Malé Barmy (2021) / Jack333
Odpykáno dostatečně
Sekyra. Pytle. Lesy v okolí. A manžel, který se již nikdy nenadýchne. Událost, která otřásla krajem, nemůže být zapomenuta. Lidé nedokážou vražednici pohlédnout do očí, protože ví, že ji zpět už nechtějí. Co když ale bylo nakonec všechno úplně jinak? A mohl opravdu chybovat i samotný systém spravedlnosti?

Švédský inspektor Gunnar Barbarotti nezažívá zrovna příjemné období. Vnitřně se nemůže vyrovnat se smrtí své manželky, truchlí a má velmi silné depresivní stavy, které ovlivňují jeho myšlení. Chvílemi to i vypadá, že snad duše Marianne nikam neodešla. Do toho dostane případ z Malé Barmy, který možná nějak souvisí se smrtí jednoho politika a se zmizením nového přítele Řeznice. Není to ke zbláznění?

Zamotané a temné. Děj příběhu možná nikam nespěchá, ale nenudí a nevede vás někam do slepých uliček. Nejvíce kvituji vyprávění o původním případu vražednice Elen, který mě nejvíce zasáhne, protože spojení s emocemi a vztahy tomu dodává opravdu šmrnc. Vhodně zvolené prostředí vše umocňuje, chvílemi si připadáte, že světlo pravdy sem jen tak nezasvítí. Ale opak je pravdou.

Ačkoliv se jedná o pátý inspektorův případ, nevadí, že se k vám předchozí části nedostali, neboť stejně jako zde se vyšetřování uzavře a pouze vývoj hlavního hrdiny se posune. Konec nakonec dopadl naprosto jinak, než jsem očekával, což na knihách zbožňuji. Jediným nedostatkem jsou vnitřní promluvy a hovory s Bohem, které jsou plytké, zasloužily by hlubší propracování, protože by zvýšily celkový potencionál celého díla. I tak nelituji toho, že jsem dal Řeznici šanci a doufám, že se s ní v reálu nepotkám.

*
Když stála u sporáku a krájela brambory, přitočil se k ní a chytil ji za zadek. Byl cítit pivem, cigaretovým kouřem a také trochu potem. Aniž by tím cokoli zamýšlela, sevřela silněji nůž, který právě držela v ruce. Je to něco jako temná reakce, příprava. Tohle ji napadlo, hledalo to nějakou oporu. Vzpomene si na to, když bude po všem. On se jí pak zeptal, kde je kluk.
„Nevím,“ odpověděla mu po pravdě. „Asi u sebe v pokoji.“
Harry něco zamumlal a už ji nechal být. Slyšela, jak si v obýváku nabral z mísy hrst chipsů a ztěžka dosedl na pohovku. Strčil si do úst chips, napil se piva, říhl.
*

Komentáře (0)

kniha Řeznice z Malé Barmy recenze