Oddíl 52 vyráží za dobrodružstvím

recenze

Oddíl (2014) / DaveBukowski

Nevinný výlet se změní v děsivý a zvrácený boj s nepřítelem, kterého nelze porazit…

Každoroční víkend v divočině je pro skautský Oddíl 52 oblíbenou tradicí. Když se ale pět kluků a jejich vedoucí Tim Riggs rozhodnou vyrazit na osamělý ostrov prince Edwarda, netuší, že tentokrát to nebude adrenalinový zážitek, na jaký jsou zvyklí. To ale neznamená, že to nemůže být zábava…
… tedy, alespoň pro nás.

Jedné noci se na ostrově objeví na smrt vyhladovělý a příšerně vychrtlý muž. Žádá oddíl o jediné: o jakékoliv jídlo. Cizinec je zřejmě velmi vážně nemocný a Tim se ze strachu o své svěřence bojí vůbec ho vpustit do společného obydlí. Odmítnout mu pomoct by ale bylo přece doslova nelidské, ne? Člověk se na Tima těžko může zlobit, ale co způsobil tím, že cizinci neřekl, ať se sebere a vypadne, si jen těžko dokážete představit.

Výlet teprve začíná, ale zákeřné, plazivé a nadmíru odporné zlo se šíří rychle a události brzy naberou dramatických otáček.

Nebudu vám lhát, na Oddíl jsem čekal pěkně dlouho. Když i pan King řekne, že ho tahle knížka vyděsila, tak ji prostě musím mít. I přesto jsem z ní však byl nadšený ještě daleko víc, než jsem původně čekal.

Radši vás hned na začátku upozorním na jednu věc: nebojte se, tak jako jsem se bál já, že tohle je jeden z těch hororů, kde jde jeden nebezpečný chlápek po partě teenagerů. Zápletka s hubeným cizincem přestává být důležitou už někdy okolo třetiny knihy a místo ní nastupuje (přinejmenším pro mě) daleko atraktivnější a návykovější, ale i děsivější a nechutnější část knihy. Potom… potom už jsem tu knihu nemohl pustit z ruky.

Nick Cutter je zkrátka prvotřídní vypravěč: dokáže zručně upoutat pozornost a ještě zručněji si ji udržet, naprosto skvěle buduje napětí, vyžívá se v popisech všeho druhu (velmi detailních popisech) a některými zvraty vám vysloveně drásá nervy. Dobrý výchozí námět si nenechá zkazit zaběhnutými klišé a nevystačí si s pouhým hororovým příběhem - na pozadí totiž rozehrává neméně hrůznou dějovou linii, kde se dostávají do konfliktu odlišné povahy všech zúčastněných. Ani ti skautíci nakonec nejsou úplná neviňátka a pokud (až) nějaká postava zemře, u zadku vám to rozhodně nebude. A říkejte si co chcete, ale ačkoliv ta kniha je velmi, velmi nepříjemná, ve finále ta největší hrůza nespočívá v nechutnostech - někteří z našich pěti výrostků vám totiž místy opravdu dokáží nahnat poctivou husí kůži. Na druhou stranu, s těmi ostatními budete bezpodmínečně soucítit na každém kroku - a až dojdete k vypjaté scéně s želvou, poznáte, že právě čtete jednu z nejintenzivnějších chvil celého příběhu.

Dalším zajímavým prvkem jsou jakési mezikapitoly ve stylu Kingovy Carrie - úryvky z časopisů, novin, rozhovorů a deníků chlapců, které také nezbytně doplňují samotné události na ostrově. Nudit se u nich určitě nebudete, koneckonců i tady najdete minimálně jeden zásadní převrat.

Samotné konečné vyznění příběhu je jistým způsobem velmi smutné. Žánrovou povinností, jež Nick Cutter nezapomněl dodržet, však zůstává pořádně matoucí pointa v poslední kapitole.

Pokud vás Oddíl zaujal aspoň něčím z výše zmíněného, radím vám, abyste té knize dali šanci. A pokud se vám zdá, že jde přesně o váš šálek kávy, doporučuji si ji co nejrychleji sehnat a začíst se - doslova vám nedá spát, v tom nejlepším i nejhorším slova smyslu.

90 %

Více recenzí najdete na: dave-bukowski.blog.cz