Odcizená krajina nejen v obraze

recenze

Odcizená krajina (2013) 4 z 5

/ MartinaF

Začátek příběhu se odehrává po druhé světové válce. Seznamujeme se s Emou a Verou Wesselými, sestrami, jejichž rodina pochází z Ruska a jsou polovičními Židovkami. Vera strávila část války v koncentračních táborech, ale přežila. Její manžel takové štěstí neměl. Veřina sestra se koncentračnímu táboru vyhnula, protože poté, co se vdala, konvertovala ke katolíkům. Další důležitou postavou je Tomáš Rajen, malíř, který se o Veru velmi živě zajímal, ale ona se s ním později rozešla z politických důvodů.

Když to nevyšlo s ní, tak se zamiloval do její sestry, s kterou měl dceru Šárku, další ústřední postavu v příběhu. Do příběhu nesmíme zapomenout započítat i básníka Přemysla Rataje, mladého ambiciozního muže.

Součástí příběhu je i obraz Odcizená krajina, který namaloval Rajen v roce 1942 jako následek zabrání obce Neveklov Němci, kteří obec proměnili v dělostřelecké cvičitě SS. Tento obraz žije svůj vlastní život, chvíli však na něj hlavní protagonisté zapomenou, ale ke konci příběhu má hodně důležité slovo.

Upřímně řečeno, knihy Odcizená krajina jsem se obávala. Proč? Z jednoho prostého důvodu: nejsem zrovna velký příznivec historicko-politických knih, respektive knih, jejichž nedávná historie a politika se týká české země. Politice dvacátého století nerozumím a hrozně těžko se mi čte o válečném období, takže těmto knihám se snažím vyhnout. Ale tentokrát jsem udělala výjimku a knihu o soudobé české historii jsem si přečetla.

Naštěstí můj strach, že se do příběhu zamotán, byl neoprávněný. Zpočátku jsem si dělala poznámky, abych držela krok, ale pak jsem to vzdala a ponořila se do příběhu, který byl opravdu hodně čtivý a zajímavý.

Jak už jsem se zmínila výše, začátek Odcizené krajiny začíná po válce. Hlavními protagonisty jsou sestry Ema a Vera a jejich přítel malíř Tomáš Rajen. Více mi byla sympatičtější Ema než Vera, i když ta by si zasloužila více soucitu než kdokoliv jiný z knihy.

Šárka a Přemysl - to jsou dvě jména z naší velmi dávné české historie, ale také dvě další postavy v románu. Více prostoru dostal Přemek, který nás bude provázet příběhem od padesátých let až po současnost a budeme sledovat jeho stoupající kariéru jako redaktora, básníka i jako muže. V knize je nazýván antihrdinou, ale mně jako antihrdina nepřipadal - přišlo mi, že se prostě přizpůsoboval době. Byl talentovaný, ambiciozní i kariérista, byl schopný dělat svou práci a čím víc stárnul, tím více šel do sebe.

Obraz Odcizená krajina, který namaloval surrealistický malíř Tomáš Rajen visí v domě Emy Halíkové a vyvolává jí vzpomínky na jeho autora. Ale sám obraz má v knize své místo a ke konci příběhu o něm ještě uslyšíme.

Jaroslav Čejka se v knize zaměřil nejen na lidské vztahy, ale také na historii Československa od poválečných let po současnost. Každá svá doba měla určité znaky, které se autorovi podařily vystihnout - od nástupu komunistů k moci, přes okupaci sovětských vojsk až po rozpad Československa.

Všechny postavy si prošly svým vývojem a všichni se museli s nastalou dobou vypořádat po svém. Někdo to zvládl lépe, někdo hůře. Ale tak to chodí i ve skutečném světě.

Tato sága novodobé české historie je psána s lehkým humorem, a také je psána tak, aby si pamětníci připomněli tu dobu, ve které žili a řekli si: "vlastně ano, tak to bylo!"

Knihu bych ráda doporučila všem. I mladším ročníkům, například dnešním třicátníkům, kteří veškeré důležité události znají jen z vyprávění a tato kniha jim ty doby trochu přiblíží.