Od filmu k psacímu stroji

recenze

Neobvyklý typ (2018) / Aaliyan
Od filmu k psacímu stroji
Tom Hanks odvrátil na okamžik svou tvář od herectví, zasedl nejspíš k jednomu ze svých psacích strojů, a pustil se do povídkové knihy s názvem Neobvyklý typ. Povídek zde najdeme celkem 17 jejich společným motivem je, jak se dá nejspíš očekávat, psací stroj.
Obsahově se povídky docela rozchází, nenavazují na sebe a ani jedna k druhé nijak neodkazuje. Témata, která pro ně Tom Hanks vybral, nejsou nijak originální, jsou to vlastně všední události, které se dějí každému z nás, a které z knihy nedělají žádný trhák co se námětu týče, zato vás donutí k zamyšlení.
A k zamyšlení se nad čím
Já v průběhu čtení pořád něco hledala, přišlo mi, že nám tou svou všedností autor chce něco říct, protože každá ta povídka má pro nás nějaké skryté, maličké řekněme poselství nebo možná tajemství, které si každý odkryjeme po svém a pro každého bude mít trochu jiný význam.
Postavy ráno vstanou a vyjdou vstříc novému dni, dají si kávu, přečtou si noviny a vydají se do práce, nakoupí, ukryjí vánoční dárky, zavolají kamarádovi, zavzpomínají, jdou prožít další den s bytostí, kterou zkouší milovat …
Některé povídky vám třeba nedají vůbec nic, ale nemyslím si, že byste nad nějakou jen pokrčili rameny a šli dál. Pokud vám povídky nenabídnou nic skrytého mezi řádky, potěší vás jiná věc - jazyk. Kniha nemá žádný spád, přesto se díky Tomově slovní zásobě stává takřka gurmánskou záležitostí. I když je jeho styl vyprávění pomalý, rozhodně není plytký. Autor k nám promlouvá rozvážným, pohodovým tempem, které má v sobě jakési charisma probouzející v nás nutkání číst dál, dozvědět se víc, poznat další a další postavy, nebo! Si jen vychutnat ten stylový vyjadřovací um. Čtení Neobvyklého typu je příjemnou nedělní procházkou, která nevyžaduje strhující události k tomu, abychom na ni rádi vzpomínali.
V Neobvyklém typu nenajdeme zázraky, nečekané zvraty, napětí ani násilí. Mám dojem, že Tom posbíral vše, co viděl a zažil, a vytvořil soubor inteligentních příběhů, v nichž jediným, na čem se skutečně bazíruje, je lidskost sama a všechny chyby, co k ní patří.
Hodně se v knize zmiňuje o rodině, o kariéře, domovu a psaní samotném. Nutno dodat, že vše, o čem píše, je takový typický příklad americké kultury (vzato kolem a kolem je to Američan, takže co bychom čekali ???? ) a veškerou rutinu i zaběhlé denní pořádky představuje právě na té typicky americké platformě. Zmiňuje spoustu značek aut, oblečení a spotřebičů, na kterých postavy bazírují a bez nichž by jejich den nebyl Den a život nebyl Život.
Povídky jsou většinou vyprávěny z pohledu hlavní postavy, která někdy vzpomíná, jindy žije přítomností. Nezahlcuje nás zbytečnými „osobami kolem“ a vypráví plynulý, pohodový příběh, tak akorát ideální k počasí, které venku rozkvétá, a které nás nutí vzít si deku, čaj a na pár hodin vypnout s dobrou knihou v dlaních.

Komentáře (0)

kniha Neobvyklý typ recenze