Oči jako černé hvězdy...

recenze

Zavržený (2010) / TerezaMondeková
Oči jako černé hvězdy...
Patchovy oři připomínají černé hvězdy. Bral všechno a nedával nic.

Nora Greyová je obyčejná dívka na střední škole. Je svědomitá, chytrá a rozhodně nemá ráda riziko. Má nejlepší kamarádku Vee, žije jenom se svou matkou, protože jejího otce zavraždili. Není nejoblíbenější, ani nejhezčí, ani nejbohatší, ani nejvíc sexy, ale není ani šikanovaná. Jako většina lidí v jejím věku prostě existuje.

Nora zrovna jde s Vee na hodinu biologie. Ale když jejich učitel přijde, prohlásí, že budou změny v zasedacím pořádku. A to bude hlavně u Nory. Nora by ani v nejhorším snu nečekala, že by seděla zrovna s ním. Ten kluk vždycky sedí vzadu, nic neříká, nic nedělá. Jenom se dívá před sebe a vypadá to, jako by o něčem přemýšlel. Nora je jistá, že radši ani nechce vědět, o čem, ale nemůže si pomoct. Ten kluk je krásný. Ten kluk který se jí později představí jako Patch. Má dlouhé, silné paže, široká, uvolněná ramena a úsměv zpola hravý, zpola svůdný. Ale nejkrásnější jsou ty jeho oči.

Ale v jedné věci má Nora jasno. Chce se od něj držet co nejdál. Není to lehké. Všude na sobě cítí jeho pohled, všude cítí jeho přítomnost, je u ní vždycky, když potřebuje pomoc. Je to obyčejná náhoda...? To asi ne. Později, když se od sebe nedokáží držet dál, vyjde najevo, kdo Patch ve skutečnosti je a proč jí vyhledal. Má temnou minulost, ve které udělal spoustu chyb, spoustu špatných věci, ale nejlepší věc, kterou kdy udělal byla, že se zamiloval do Nory.



Ukázka:
„Když nic necítíš, proč jsi mě líbal?“
Patch se prstem dotkl mé klíční kosti a sklouzl níž, zastavil se na mém srdci. Téměř se probilo až ven.
„Protože cítím tady, v srdci,“ zašeptal. „Emoce prožívat můžu.“ Zblízka mě sledoval. „Abych to upřesnil, o emoce jsme nepřišli.“
Nepanikař, kázala jsem si. Ale dýchala jsem rychle a mělce. „Chceš říct, že můžeš být šťastný nebo smutný nebo…“
„Toužit.“ Slabě se pousmál.
Pokračuj, přemlouvala jsem se v duchu. Nemáš čas zabývat se sama sebou. Na to budeš mít dost času potom, teď z něj musíš dostat co nejvíc informací.
„Proč jsi padl?“
Několik vteřin se na mě bez mrknutí díval. „Kvůli touze.“
Polkla jsem. „Touze po penězích?“
Patch si promnul čelist. Dělával to, když nechtěl dát najevo, na co právě myslí, a utajit, co se mu dralo na jazyk. Pousmál se.
„A jiné. Myslel jsem, že když padnu, stanu se člověkem. Andělé, kteří svedli Evu, byli zapuzeni na Zem a povídalo se, že ztratili křídla a stali se lidmi. Víš, to jejich svržení, to nebyla žádná velká ceremonie, které bychom se všichni účastnili. Všechno proběhlo potají. Netušil jsem, že jim urvali křídla nebo že jsou prokletí, musí bloudit po Zemi a hladovět po lidských tělech. O padlých andělech nikdo nic nevěděl. Připadalo mi logické, že prostě přijdu o křídla a stanu se člověkem. V té době jsem šílel po jedné lidské dívce a ten risk mi za to stál.“
„Dabria říkala, že když zachráníš člověka, můžeš získat křídla zpátky. Říkala, že bys pak byl strážný. To nechceš?“ Nechápala jsem, proč tak zarytě odmítá stát se strážným andělem.
„To není nic pro mě. Chci být člověk. Chci to víc než cokoliv jiného.“
„A co Dabria? Už nejste spolu, tak proč se stále potuluje kolem? Myslela jsem, že je obyčejný anděl. I ona se chce stát člověkem?“
Patch náhle ustrnul, svaly na paži mu ztuhly. „Dabria je pořád na Zemi?“
„Pracuje ve škole. Je to nová psycholožka, slečna Greenová.“ Zhoupl se mi žaludek. „Viděla jsem ji v tvých vzpomínkách a napadlo mě, že si najde práci poblíž tebe.“
„Co přesně ti řekla, když ses s ní setkala?“
„Ať se od tebe držím dál. Poukazovala na tvou temnou a nebezpečnou minulost,“ zarazila jsem se. „Něco je špatně, že jo?“ zeptala jsem se, po páteři mi přeběhlo zlověstné mrazení.
„Odvezu tě domů. Pak se půjdu podívat do školy, zkusím v jejích složkách najít něco užitečného. Rád bych věděl, co plánuje.“
Patch stáhl z postele prostěradlo a podal mi ho. „Zabal se do toho.“
Snažila jsem se poskládat rozházené myšlenky, ale šlo to ztuha. Náhle mi oschly rty. „Pořád tě miluje. Třeba mě chce dostat ze scény.“
Naše oči se setkaly.
„Taky mě to napadlo,“ řekl Patch.



Nora se mi líbila od začátku. Žádná sexbomba, nejoblíbenější, nejhezčí, nejbohatší. Obyčejná, sympatická, vtipná, chytrá holka.

Patch... do toho jsem se zamilovala. Krásná tajemná aura, jezdí na motorce, je drzý a sebevědomí. Bože, potkat takového kluka je zázrak!


Obálka knihy je bombová a úžasně se k příběhu hodí. Od knihy se nešlo odtrhnout. Kniha byla od začátku chytlavá, zajímavá a skvěle napsaná. Během příběhu jsem byla zvědavá, co dalšího se stane, co bude dál, co se Noře zase stane, kdy se zase objeví Patch. Je pravda, že něco pořádného se dělo, až ke konci, ale rozhodně během příběhu nechybělo překvapení, napětí, nebezpečí. Líbí se mi i to, že se příběh odehrává na střední škole. Hezké byly i ozdobené stránky.

Komentáře (0)

kniha Zavržený recenze