Oceán mezi námi: krutá hra osudu matky a dítěte

recenze

Oceán mezi námi (2021) / VasnivaCtenarka
Oceán mezi námi: krutá hra osudu matky a dítěte
Oceán mezi námi je druhou knihou, která v Česku vyšla autorce Gill Thompson. Její první kniha Dítě na nástupišti má výborné hodnocení a jsem zvědavá, jestli ji tato kniha v budoucnu, co se hodnocení týče, dožene. Já osobně nemohu posoudit obě tyto knihy, protože jsem četla pouze Oceán mezi námi.

Oceán mezi námi slibuje emotivní příběh, který vás chytne za srdce. Pojďme se tedy podívat na to, jestli to tak skutečně bylo.

Jack vyrůstá se svou ovdovělou maminkou v Londýně. Tu noc je Londýn bombardován a jako zázrakem přežijí. Ráno opouští Jack svůj domov a Molly, jeho maminka, nachází nevybuchlou pumu. Jakmile si ji všimne, okamžitě utíká pryč, ale puma vybuchne. A tak se Jack ocitne náhle bez maminky.

Molly sice tento výbuch přežila, ale je velmi vážně zraněná a trpí ztrátou paměti. Soustavně však něco hledá, jen neví co. Zatímco Molly se pomaličku snaží uzdravovat, Jack je umístěn do sirotčince. Jeho čekání na miminku je nekonečné. Každý svůj čin dělá s myšlenkou na ni. Jednou si pro něj maminka určitě přijde…. Nebo už zemřela? Nene, cítím, že žije. Tak kde jsi, mami? Sedím tady u okna a vyhlížím tě…. proč pořád nejdeš? Zapomněla jsi na mě? Mami?

Po letech soustavného čekání je Jack vybrán spolu s ostatními chlapci mezi “šťastlivce”, kteří dostanou příležitost opustit Británii. Odjíždí tedy do Austrálie. Pořád však myslí na sovu matku.

Molly mezi tím pozvolna přichází na své skutečné jméno. Znovu se zamilovala do nového muže, kterého si následně i vzala. Založila s ním rodinu. Časem se jí paměť vrací a ona se rozhodne pátrat po Jackovi.

Jack mezi tím vyrůstá a je adoptován australským manželským párem. Ti mu dopřejí vzdělání a adoptivní maminka snad i lásku. Nebudu prozrazovat konec příběhu, avšak tuším, že i vy tušíte, jak to nakonec dopadne. Shledá se Jack se svou pravou maminkou nebo ne? Mlčím jako hrob, neprozradím ani ťuk.

Celý tento příběh je inspirován skutečnou události. To vzbuzuje u mnohých očekávání, že kniha bude skutečně emotivní. Já za sebe musím napsat, že emoce ve mne kniha nevyvolala žádné. Ten příběh má tak ohromný potenciál, aby nás chytil za srdce, abychom jej proplakaly (zejména my ženy), ale autorčin styl je tak plytký a věcný, že mne nedokázal natolik vtáhnout do děje, abych si hrdiny zamilovala a prožívala jejich osud s nimi. Z tohoto důvodu jsem z knihy trošku zklamaná, protože jsem čekala mnohem více.

Popis osob byl rovněž natolik věcný, že jsem vlastně vůbec neznala charaktery osob. Absolutně vůbec jsem nepronikla do myšlení a prožívání žádné postavy. Věděla jsem, že jsou smutní, veselí, ale o tom to prožívání ve skutečnosti není. Chyběla mi opravdová hloubka. Popis prostředí byl, když přimhouřím oko, ještě docela obstojný. I když musím uznat, že třeba cestu lodí bych více vybarvila, stejně tak i začátky Jacka v nové rodině.

Myslím si, že tento opravdu krásný námět, nadprůměrný námět, je nám podán zcela průměrně a je to ohromná škoda.

Velké plus však v knize vidím z pohledu edukace široké veřejnosti, protože příběh nám ukazuje temnou historii, která ve své době byla skutečně reálná. Je to zase další pohled na 2. světovou válku, trošku jiný, neotřelý, ale reálný. A takových příběhů není nikdy dost. Měli bychom vědět, čeho všeho jsme, jako lidé, schopní.

Knihu však i přesto hodnotím průměrně.

Komentáře (0)

kniha Oceán mezi námi recenze