Obránci Ulthuanu

recenze

Obránci Ulthuanu (2012) / Nikolaoss (115 views)
Obránci Ulthuanu
Na knize mě nejdříve upoutal fešák na obálce a hned pak informace o souvislosti se stolní hrou Warhammer. Žádnou knihu ze světa hry jsem ještě nečetla, takže to byla jednoznačně výzva. Vlastně jsem před tím moc o světě Warhammer nevěděla, takže pro lepší orientaci jsem se mrkla na internetové stránky a kniha mě po té lákala ještě o něco málo více.

V prvních pár kapitolách byl pro mě malinko problém se zorientovat v místopisu knihy, ale to se tak u fantasy knih někdy stane :). Nenechala jsem se tedy odradit a už po pár přečtených procentech začala být kniha zajímavá a příběh mě začal vtahovat do země Ulthuan – země elfů, kteří stráží její magickou podstatu. Musím ale podotknout, že mě (bohužel) nedržel zdaleka na tak krátké niti, jak bych si představovala – do čtení jsem se sice nemusela nutit, ale taky jsem neměla takovou tu potřebu vůbec od knihy neodejít. Po pomalejším rozjezdu přišel raketový start. Přibližně od poloviny dostane děj prudký spád. Dojde totiž k útoku na Ulthuan…

Dobro – tedy obránce Ulthuanu, ztělesňují světlí elfové Asur. Jsou to takoví ti elfové, na které člověk běžně naráží v různých knihách. Většinou bojovníci, kouzelníci. Byť mně děj příběhu nejdříve představil tyto světlé elfy, nezaujali mě ani zdaleka tolik, jako jejich nedobří bráchové temní. Jsou prostě moc zlatí, svítící a pozitivní.
Zlo je v knize reprezentováno temnými elfy – Druchii. První setkání se dvorem a vládcem těchto temných lumpů, mi přišlo téměř komické. Hlavně to, jak přehnaně bylo zdůrazněno jejich zlo, násilnost a zvrácenost a Černokněžný král sice vypadal hrozivě, ale působil jako trouba. Později, při setkání s „normálními“ zlými, jsem si první dojem vylepšila. Obzvlášť jejich plovoucí bitevní pevnosti mi připadaly úžasné. Zlá strana síly pod vedením Černokněžného krále a čarodějnice Morathi má jediný cíl, zaútočit na ostrov Ulthuan, svrhnout světlé a vládnout si po svém. Svého chtějí dosáhnout nejen přímým útokem, ale také lstí…

Příběh byl rozhodně zajímavý, i když na mě byl pan autor až moc detailní v popisech, ačkoliv si to díky bohaté slovní zásobě mohl dovolit. Knize by vůbec neubralo na půvabu, kdyby do popisování kdečeho vložil trochu méně úsilí. Takto to bylo skoro tolkienovsky otravné a já moc nemusím tolkienovskou popisnost. Zůstane pak méně prostoru pro moji vlastní představivost. Pan autor má téměř epický styl psaní. Popisy krajiny, předmětů, oděvů a podobných věcí je v první části knihy až až. V druhé části ovšem autorova popisnost našla perfektní využití ve válečné vřavě a nejen že mi přestala vadit, ale dokonce si myslím, že by to bez ní nebyl zdaleka takový zážitek, jako byl.
Kniha přináší klasický souboj dobra a zla. Nejdříve se octneme v dokonalém ráji a pak začne peklo. A protože se nacházíme v magickém světě, nechybí tu ani kouzla, bájné bytosti, obrovští orlové bojující na straně světlých a různé zrůdy na straně temných elfů. Po té, co začal zběsilý útok na Ulthuan, mě úplně děsilo, jak rychle ubývaly nepřečtené stránky :). Bylo mi jasné, že příběh skončí v nejlepším. A taky že ano! Obávám se, že přečíst si druhý díl bude prostě nutnost :). Protože co v prvním díle začalo, rozhodne se ve druhém. Doporučuji mít ho rovnou při ruce, ať můžete hned pokračovat v napínavém okamžiku příběhu.

Nejsem si úplně jistá, jestli knihu někdy budu číst znova, protože zase takový dechberoucí zážitek to nebyl, ale za přečtení určitě stála.

Komentáře (3)

kniha Obránci Ulthuanu recenze

niki-chan
09.05.2016

určitě stojí za přečtení, rozuzlení bych minimálně z jedné části vůbec nečekala

Nikolaoss
09.05.2016

Tak to jsem ráda, že s orientací nemám problém jen já :) druhý díl jsem zatím nečetla.

niki-chan
09.05.2016

já ze začátku měla trochu problém s orientací v postavách, ale po pár kapitolách žádný problém, navíc se vážně četla skoro sama. Nečekala jsem ze začátku žádný zázrak, ale po dočtení (obou dílů) jsem si řekla: to bylo dost dobré. Pro mě velké překvapení :)