Obnažená pravda

recenze

Tajemství kůže (2018) / a.k
Obnažená pravda
Životní příběh, který máte vytetovaný na těle, budete žít až navěky - pokud si to zasloužíte.

Šestnáctiletá Leora má za sebou velmi těžké období. Po dlouhé nemoci jí zemřel tatínek. Ale nečeká ji pohřeb, jak tomu bývá zvykem. Po smrti je každý obyvatel Svatoměstí stažen z kůže, která je vydělaná a svázaná do knihy. Každý občan od malička podstupuje tetování, při kterém jsou na kůži zachyceny všechny jeho životní události. Po smrti přichází na řadu obřad vážení duše, kdy vláda vyhodnotí každou takovou kérku a určí, zda-li žil člověk záslužný život a smí zůstat nezapomenut.

Než k obřadu dojde, musí se Leora vrátit do školy. Díky otcově nemoci hodně zameškala a čekají ji závěrečné zkoušky. Chce se stát tatérkou a být úspěšnou v práci, kterou si vysnila a ke které má ty nejlepší předpoklady. S přípravami k testům jí pomáhá její nejlepší kamarádka Verity. Závěrečná zkouška ale nebude to nejtěžší, co má Leora před sebou. Její rodina skrývá životně důležité tajemství, o kterém neměla Leora nejmenší tušení, a kterého je významnou součástí. Odhalení pravdy bude hrát zásadní roli pro její další osud, se kterým se bude muset vypořádat a najít sama sebe i směr pro svůj další život.

Svět, ve kterém Leora žije, má autorka dokonale vystavěný. Vše sledujeme očima Leory, jejichž prostřednictvím vnímáme chápání důležitosti zaznamenání životních příběhů na kůži obyvatel, dobře fungující úřední aparát města i s tak neobvyklými funkcemi jako je čtečka příběhů (ta, která umí přečíst podstatu každé kérky), nebo třeba stahovač kůží. Vše řídí oblíbený starosta, který hlásí návrat k tradicím. Ten jediný zná prostředky a dokáže společenstvo ochránit před domnělým návratem zla v rukách prázdných, lidí, kteří se tetovat nedávají, a svou nečitelností ohrožují harmonický život řádných občanů.

Legendy a pohádky, které se občas střídají s příběhem, pomůžou vnímat chápání lidí i podstatu aktuálního dění.

Příběh se čte dobře. Musím se ale přiznat, že hned po pár stranách jsem musela knihu odložit a smířit se s myšlenkou, že někdo může mít doma (a s láskou opečovávat) knihovnu, která je plná knih z kůží svých předků.

Tempo příběhu je z počátku pomalé. Chvíli trvá, než si poskládáte všechny předkládaná fakta. Tomu nepomáhá ani skutečnost, že charakter hlavní hrdinky je nevýrazný a těžko si k ní hledáte cestu. Okamžikem, kdy začnete s Leorou tápat a pátrat po tajemstvích, která se hromadí kolem mrtvého otce a celé její rodiny, dostane příběh ten správný říz.

Ač nepatřím mezi cílové čtenáře YA literatury, tento dystopický román mě bavil a vidím v něm velký potenciál do dalšího pokračování.

Komentáře (0)

kniha Tajemství kůže recenze