O životě mladé slečny

recenze

Slnečnica (2014) / Marie.BM
O životě mladé slečny
Slunečnice mám ráda a vracím se díky nim do doby mého dětství, kdy jich na polích bývalo plno. Ó to byly časy! Snad i proto mi byl sympatický název knihy autorky J. Benkové „Slunečnice“.

Tento titul ovšem nepojednává o pěstování slunečnic, nýbrž o mladé ženě Monice.

Na příběhu Moniky jsou prezentovány některé „obecné principy“, které fungují v naší společnosti.

Výrok: „Študuj osle, budeš pánem,“ už zdaleka neplatí. Monika s univerzitním diplomem a se svými znalostmi tří světových jazyků pracuje jako recepční a co hůře, je ze strany svého zaměstnavatele zneužívaná jako „děvče pro všechno“, dokonce i jako uklízečka pokojů v penzionu.

Další prvek, s nímž se v knize shledáváme, je nedostatečné mzdové ohodnocení, které neodpovídá životním nákladům, a Monika si musí přivydělávat druhou výdělečnou činností. Docela běžný jev v našem „kapitalistickém zřízení“.

Dále vliv rodinného původu a kontaktů na možnost získání dobrého zaměstnání. Monika pochází z obyčejné rodiny, vychovávala ji jenom matka a nedisponují žádnými známostmi, což také snižuje šanci získat dobré zaměstnání.

A pak též role vzhledu člověka. Monika trpí nadváhou, a to je rovněž znevýhodňující faktor. Jak při hledání zaměstnání, tak při hledání partnera, a tak se nelze divit, že žádného partnera nemá.

Její jednostranné milostné vzplanutí k Šimonovi, synu jejího zaměstnavatele, se zásadně podílí na jejím rozhodnutí zhubnout, z čehož následně vyplývají poruchy anorexie a bulimie.

Zde se prokáže, jaký význam při léčbě mé podpora ze strany rodiny a blízkých. Monika se uzdraví díky vlastní vůli a také pomoci její maminky a kamarádky a kolegyně Katky.

Pokud knihu budou číst rodiče, mohou si na příběhu Moniky uvědomit, jak patologické je své dospělé dítě přespříliš kontrolovat v takové míře, jako Moniku kontrolovala její maminka.

Co mě osobně na příběhu překvapilo v kladném smyslu, je pracovní nabídka, kterou nabídla zámožná německá klientka v penzionu, kde Monika pracovala jako recepční, Monice poté, co jí její zaměstnavatelka vyhodila. Německá klientka, kterou Monika pro její přemrštěné požadavky a nároky nemusela, se nakonec ukázala v dobrém světle.

To bych ostatně pokládala i za určité poselství, že člověk, který se nám nelíbí a nemáme ho rádi, může nakonec podat pomocnou ruku.

Komentáře (0)

kniha Slnečnica recenze