Některé knihy ti prostě přistávají do života ve správný čas. Dva životy od Ewalda Arenze je přesně ten typ příběhu, který se nečte jen očima, ale srdcem. Tiché, nenápadné vyprávění, které tě pomalu vtahuje, až najednou zjistíš, že ty postavy žijí s tebou a nejde na ně přestat myslet.
Autor Ewald Arenz pochází z Německa a i když jeho jméno zatím není u nás tolik známé, rozhodně by mělo být. Jeho styl je citlivý, důvtipný a lidský. Píše o emocích, které nejsou přehnané, ale naprosto uvěřitelné. A právě tahle opravdovost mi přijde na jeho psaní nejsilnější. Člověk má při čtení pocit, že mu autor rozumí – ne jako spisovatel, ale jako člověk.
Dva životy jsou příběhem o setkání, které mění všechno – a přitom nic nepůsobí kýčovitě nebo nepravděpodobně. Je to spíš jako když ti někdo vypráví vlastní vzpomínku. Citlivě a s respektem. Velkým tématem knihy je minulost, trauma, ale taky možnost začít znovu. A i když je děj klidný, nese v sobě obrovskou sílu.
Co mi na knize přišlo výjimečné, je právě její pomalé tempo a zároveň intenzita. Není to příběh na jedno odpoledne, ale spíš kniha, která ti zůstane v hlavě dlouho po dočtení. Pokud tě baví silné příběhy o lidských osudech, které jdou do hloubky, ale bez zbytečného patosu, pak Dva životy doporučuju všema deseti.
Příběh o předurčení, svobodě a lidech, kterým osud odhaluje nečekané cesty Rok 1971 na vesnici v jižním Německu. Dvacetiletá Roberta se vyučila švadlenou a vrací se do rodné vsi. Jako jedináček má před sebou jasně nalinkovanou... více
Komentáře (0)
Přidat komentář
zuzi.cte také napsala
