O Janu Husovi, přesto téměř bez Jana Husa

recenze

Útlý sborníček obsahující psanou podobu příspěvků z husovské vědecké konference obsahuje všeho všudy šest odborných statí a na závěr ještě tři krátké "husovské" aktuality, publikované pod shrnujícím názvem "zprávy".

Navzdory názvu konference i sborníku se většina příspěvků husovské tématiky dotýká spíše v širším kontextu. To je případ dvou prvních textů, věnovaných T. G. Masarykovi a jeho pojetí filosofie dějin a dále Masarykově dceři Alici a jejímu vztahu k náboženským otázkám. Obě stati je potřeba ocenit a jsou pro masarykovské bádání jistě přínosné. Problematickou stránkou prvního textu je anachronický pohled tam, kde autorka nehodnotí Masarykův pohled na Husa ale mluví o Husovi přímo. Je jistě příznačné, že autorka věnující se profesně dějinám 19. a 20. století, vnímá středověké dějiny také pohledem 19. století, zároveň ale podobná neznalost u renomované badatelky poněkud překvapí.
Také druhý text není prost určitých přešlapů. Tím základním je zjevná hlubší neznalost náboženských poměrů v době, o níž autor ve svém textu pojednává. Jeho pohled pracuje s jednoduchou polaritou "tradiční" vs. "moderní" církve, což je snad použitelný pohled v případě obou církví evangelických (z nichž později vzešla Českobratrská církev evangelická), ale rozhodně nesprávný v případě Svobodné církve reformované (později Jednoty českobratrské, dnes Církve bratrské). V tomto případě totiž rozhodně nelze pracovat s termíny jako "liberální" či "umírněná", neboť SCR byla v pohledu na základní křesťanské otázky naopak vysloveně tradiční a velmi výrazně se vymezující právě vůči "liberálnímu" postoji tehdy "oficiálních", státem registrovaných a financovaných evangelických církví. Stačí zmínit, že základními důrazy této církve byla a dosud je živá přítomnost vzkříšeného Krista v tomto světě či důraz na osobně a aktivně prožívanou víru v tohoto živého a vzkříšeného Krista. Autorův konstrukt o "moderním" vztahu k náboženským otázkám u T. G. Masaryka tím ovšem do značné míry bere za své a ukazuje, že celý problém Masarykova vztahu k náboženství a jednotlivým církvím je nepochybně složitější a stál by za daleko hlubší a pečlivější studium. Když nic jiného, musíme schéma "tradičního" vs. "moderního" náboženství doplnit například charakteristikami náboženství "aktivního" vs. "pasivního".
Další dvě stati jsou citelně stručnější, ale rozhodně nikoliv nezajímavé. Objevná je jak třetí stať sborníku, věnovaná Husovým pomníkům vybudovaným před rokem 1915, tak stať čtvrtá, věnovaná rakovnickému děkanátu v pozdním středověku. Právě tento text je pro husovské bádání asi nejpřínosnější, protože objevně ukazuje skutečné poměry na farách v době středověku, jak známo, Husem v obecné rovině velmi kritizované.
Pátá stať zajímavě a opět objevně představuje osobu Jindřicha Lefla z Lažan, šestá rozvíjí teorie autorem stati už dříve publikované, podle nichž Jan Hus zřejmě ve skutečnosti nikdy nepobýval na hradě Krakovci. Spíše než eventuální jednoznačný doklad svého tvrzení ovšem autor stati především plasticky ukazuje, jak složité a zrádné je pracovat s často velmi útržkovitými a torzovitě dochovanými dobovými prameny. Naše pojednávání o středověku se i zde nutně jeví jako velmi částečné... Možná i proto bude mít čtenář po dočtení sborníku pocit, že jeho tvůrcům Jan Hus tak nějak "proklouzl mezi prsty".

Komentáře (0)