Nulté číslo

recenze

Knihu jsem přečetla za dva dny (a to i v hodně nabitém programu), protože mě jednak velice zaujala a dvanak je zpracována i s obrázky přes celou stránku, a tak otáčíte listy, ani se nestačíte divit.

Podezíravost nikdy nemůže být přehnaná. Nedůvěřovat, prověřovat, jen tak se dobereš pravdy.
V Nultém čísle se vrací Ecovo oblíbené prostředí redakce. Ztroskotaný nájemný spisovatel připravuje nulté číslo bulvárního plátku Zítřek, jehož cílem je spíš vydírat než informovat. Zaplete se přitom do šíleného příběhu, v němž hraje roli mrtvola lži-Mussoliniho, vražda papeže Jana Pavla I., Rudé brigády, CIA, mafie a houfy spiklenců. Eco vykresluje temná zákoutí jiného Milána, než jaký znají turisté; zde se v temných uličkách vraždí a neopravené pozůstatky bombardování mezi ruinami římských památek navozují obskurní představy. Příběh z roku 1992, v němž splývá historie s paranoiou, má kořeny v druhé světové válce a jeho výhonky zasahují až do naší doby, jejíž manipulace a falzifikace veřejného mínění předjímá.

Jak už jsem naznačila, děj se odehrává v redakci italských novin, které ale ve skutečnosti nikdy nemají začít vycházet. Slouží spíše jako prostředek k vydírání a posunkům. Více moc prozrazovat nechci, protože opravdu stojí za přečtení a nejlepší bude, když ji sami vyzkoušíte.

Sama se chci v budoucnu žurnalistice věnovat a už teď jsem našla opravdu dost věcí, které vážně sedí. Pokud jste od Eca ještě nic nečetli, možná si budete na jeho styl chvilku zvykat, ale ve výsledku to opravdu stojí za to. Já jsem se u knihy i zasmála, bavila mě každým slovem.

Život se dá snést, stačí se s ním spokojit.
Z knihovny mám půjčenou Ecovu knihu Jak napsat diplomovou práci, pravděpodobně jistou formu bible pro každého studenta. Také se na ni v nejbližší době chystám...

Pokud váháte, odhodlejte se a nebojte, budete mile překvapeni, alespoň já byla. Nulté číslo považuji za geniální knihu od geniálního člověka. Nepřeháním jediným písmenkem.

Komentáře (0)