Nositelé vraždícího genu HTS proti nenávistné vládě. To jsou Nevítaní!

recenze

Nevítaní (2014) / Snow Fairy (200 views)
Nositelé vraždícího genu HTS proti nenávistné vládě. To jsou Nevítaní!
Budoucnost. Rok 2021. Lidstvo vyspělé na nejvyšší úroveň, avšak rozděleno na dva tábory. Normálná a nositelé. Ti normální se nesitelů bojí. Bojí se, co by nositelé HTS, vraždícího genu, mohli udělat všem, podle nich, slušným lidem.
Davy má úplně všechno. Důležitou a docela bohatou rodinu, matku, otce, bratra, nejlepší kamarádku, spoustu přátel a kluka, který by pro ni udělal první poslední. Davy sama je velmi talentovaná hudebnice a jako člověk je uznávaná svým okolím. Je také přijatá na nejprestižnější uměleckou školu na světě, na Juliard.
Všechny sny si mohla splnit. Ale stačil jeden den, jedno vyšetření a všechno se zhroutilo. Navždy. Protože společnost nositele HTS neuznává, chce se jich zbavit a nebojí se si s nimi ušpinit ruce, pokud je to opravdu nutné.
Davy ztratila úplně všechno, na čem jí kdy záleželo. A co víc její přátelé ji zavrhli a udělali jí věci, které by od nich nikdy nečekala. Navíc hrozí jí a dalším nositelům HTS smrtelné nebezpečí.
Ale od koho větší? Od společnosti a vlády nebo od sebe samé?

Odjakživa mírumilovná, sebevědomá Davy je teď nazývána vražedkyní. Osobou nestabilní, krutou a uvažující o vraždění.
Avšak Davy tohle nikdy neměla v povaze. Ubližovat lidem. Nic takového ji nikdy ani ve snu nenapadlo. Ale později se ukazuje, že tak jako z ní udělali neprávem jednu z nejnebezpečnějších, ji možná z nositelství HTS označili schválně, bez důkazů.

Sophie Jordan je u nás známá hlavně díky sérii Drakie. Já osobně tuhle sérii mám hodně ráda. Baví mě nápad i to, jakým způsobem autorka příběh vypráví.
Nevítaní ale slibovali ještě mnohem víc, abych tak řekla. Vraždící gen HTS je naprosto převratná originalita. Jordan přišla s něčím absolutně nevídaným a novým, z čehož jsem byla zpočátku velmi nadšená. Těšila jsem se, čeho se mi dostane. Celkově mě ale Nevítaní spíše zklamali.

Od začátku mi neseděla sama hlavní hrdinka, Davy. Za prvé, nepřišla mi ani sympatická, spíše taková nemastná, neslaná. A za druhé, jediné, co jsem dokázala vnímat bylo to, jak fňuká a je zbytečně umíněná. Bohužel musím říct, že žádná z postav mi nijak k srdci nepřirostla. Davyini kamarádi z doby před HTS se mi nelíbili vůbec. O nich se dá říct, že byli cokoli jenom rozhodně ne její přátelé. Po tom, co se Davy dozví, že má HTS se potkáváme opět s jinými lidmi, kteří jsou úplně odlišní. Taky mi až tolik neučarovali, ale zase mi byli příjeměnjší než Davyini předchozí přátelé. V podstatě se v knize střetávají dva světy. Vystrašená společnost pod dozorem vypočítavé vlády, která nenávidí nositele HTS a komunita samotných nositelů HTS, kteří se snaží buďto ostatní pozabíjet nebo se snaží zachránit sami sebe tím, že bojují každý den o nadechnutí.

Nevítaní je opravdu hodně zvláštní kniha. Víc jak polovinu se v podstatě nic nedělo, bohužel jsem se u toho docela nudila. Hodně za polovinou to začalo být napínavější a rozhodně akčnějčí. V jednu chvíli mi ale připadalo jako bych se ocitla v divergentní krajině strachu jedné konkrétní postavy. Nicméně tato část se mi líbila víc, lépe se to četlo a bylo to celkově takové snesitelnější.
Nevítaní není tak špatná kniha, přečíst se to určitě dá a někdo může v postavách najít i sympatie. Já jsem bohužel ale žádné nenašla, rozhodně v Davy ne.
Nejvíce se mi líbil nápad s HTS a to, že součástí knihy byly například rozhovory různých lidí, sms zprávy nebo soukromé části vládních dokumentů.
Když to vezmu dohromady, Nevítaní mě spíše opravdu zklamali. Čekala jsem od Sophie Jordan něco jiného, zajímavěji rozvinutého. Drakie je dle mého názoru povedenější.

Komentáře (0)

kniha Nevítaní recenze