135/2024
NOČNÍ VETŘELEC
TRACY SIERRA
Nakl. KALIBR
Rok vydání 2025
360 stran
Napište mi do anotace, že se děj bude odehrávat někde v baráku na samotě u lesa uprostřed zuřící sněhové bouře a jsem jasná.
Pár dní před Vánoci, kvůli pandemii a divoké sněhové bouři všichni uvízli doma. Máme zde jeden více než 300 let starý dům na samotě kousek od lesa, v něm matku a dvě malé děti.
Uprostřed noci zaslechne divný zvuk a záhy pochopí, že je v domě vetřelec. Pokusí se zachránit své děti a sebe schováním se do jedné tajné místnosti v domě, ze které sledují, jak muž bloudí domem, volá na ně, snaží se je vylákat a pak začne vyhrožovat, že dům podpálí. Je zapotřebí se přestat schovávat, je zapotřebí začít jednat a zkusit přivolat pomoc...
Můžeme rozdělit knihu na dvě části, v té první půli sledujeme aktuální situaci s vetřelcem v domě, v té druhé části sledujeme, jak to všechno nakonec dopadlo. A v obou se občas retrospektivně vracíme do minulosti a skládáme střípky pěkně hezky do finální mozaiky.
Ta kniha byla v něčem super a v něčem mi nesedla, výsledný dojem je spíše tedy takový průměr. V podstatě celou dobu knihy jsem přemýšlela nad tím, jestli hlavní hrdinka je nějaká vyšinutá magorka, nebo se opravdu jedná o ustrašenou matku malých dětí, která se bojí o jejich život. Situace s vetřelcem byla místy taková hodně zvláštní. Ale oukej, byly zde naštěstí situace, kdy mi i uprostřed horkého letního dne na koupališti přeběhl mráz po zádech, což kvituji s povděkem, za ty jsem byla ráda. Párkrát mě v knize i něco překvapilo, ale celkově mi to prostě přišlo jako šité horkou jehlou, některé situace byly nedotažené, jen nakousnuté, nebo zase divně vyřešené, nevím, no... Ale moc chválím popis domu, úplně jsem viděla dům s pohnutou historií, ve kterém třeba možná i straší, plný různých temných zákoutí a tajemných schovávaček.
Nelituji čtení, záměrně jsem si knihu vzala před pár dny k vodě, aby mě čtení o zuřící sněhové bouři aspoň trochu ochladilo. Možná když bych ji četla opravdu uprostřed zimy, kdy bych za okny měla kvanta sněhu a ideálně byla někde na samotě v horách, zakousla by se mi pod kůži více aspoň z toho atmosférického hlediska. Takhle nakonec půl napůl, asi to nebude thriller, který mi uvízne v hlavě. A nebo jsou na vině ta pitomá očekávání, kterým se čtenář občas prostě neubrání, obzvláště jedná-li se o nějaké jeho oblíbené téma... Půjčím mamce a uvidím, co ona na ni bude říkat.
(ČERVENEC 2025)
Za okny starého domu zuří sněhová bouře a matka zůstala sama se svými malými dětmi. Když uprostřed noci ukládá syna zpátky do postele, zaslechne jakýsi zvuk. Staré domy sice každou chvíli nějaké vydávají, ale tenhle je jiný… navíc... více
