Noc, kdy vypukl požár

recenze

To, že se v současné době děti a dospívající chovají jinak než před několika lety, je zcela zřejmé. Ale co zůstává neměnné, je fakt, že na našem vychování mají největší podíl naši rodiče. Ti přispějí k tomu, že jsme jací jsme. Ale co když naše dětství není tak idylické, jak by mělo být a nebo co když se stane nějaká tragédie, která nás o rodiče připraví a z nás se stanou z minuty na minutu sirotci?

Vlak naděje, to je nejen název románového příběhu, který se opírá o skutečné historické události. V současnosti pouze pojem, v minulosti vlak, který odvážel osiřelé děti z New Yorku do menších měst a vesnic k novým rodinám. Čím mladší děti byly, tím větší šanci najít tu “pravou” náhradní rodinu měly. Běda, pokud byly děti starší a ještě ke všemu třeba měly “špatnou” barvu vlasů a nikdo si je díky tomu nevybral. To pak nastoupily hezky zpátky do vlaku a jelo se dál, dokud si je konečně na dalších plánovaných zastávkách nevybral. I kdyby třeba pro tu nejnáročnější práci, kterou nikdo jiný dělat nechce. Ale tyhle děti byly přece sirotci, tak se přece na takovou dřinu hodí, ne?

Do samotného vlaku naděje se dostala v roce 1929 i devítiletá Niamh, jejíž rodina původně pocházela z Irska. Ale otec, hlava rodiny, se rozhodl pro přestěhování do té země za velkou louží, do Ameriky. Celá rodina měla velké plány, ale bohužel, osud tomu chtěl jinak a po jedné tragické noci se Niamh ocitá sama, vyděšená a bez jakékoliv naděje v lepší budoucnost. Jen ona, vlak naděje, ztracené dětské sny a jen tváře dětí, které jsou stejně vyděšené jako ona sama. Ale v každém zlém čase se najde i nějaká světlá chvilka. V tomto případě se té světlé chvilce říká přátelství. Protože přátelství vzniklé v těžkých časech, to je jako nit, která se tak lehce nepřetrhne.

Niamh se, bohužel, dostává do rodiny, kde funguje jako pracovní síla bez nároku na plat. Už to se mi zdálo dost kruté, ale to je teprve začátek. Sama ani netuší, že nastanou časy, kdy bude ještě hůř než doposud. Ale stejně jako po každé bouřce vyjde slunce, tak se i život Niamh začne pomalu obracet k lepšímu.

Jak se uzdravuji, začínám si dělat starosti. Tohle nebude trvat věčně. Pošlou mě pryč. Tenhle rok jsem přežila, protože jsem musela, neměla jsem na vybranou. Ale teď jsem poznala pohodlí a bezpečí, jak se můžu vrátit? Ty myšlenky mě přivádějí na pokraj zoufalství, takže se snažím, donutím se nepřipouštět si je.

V knize se dostaneme nejen do minulosti, ale jsme i v současnosti, která je v příběhu v roce 2011. V současnosti se seznámíme s dost svéráznou sedmnáctiletou dívkou Molly. Ta si svůj život neumí představit bez dobré knihy a bez svého gotického vzhledu, který by někoho mohl přivést k myšlence, že Molly je dost tvrdá dívka. Ale opak je pravdou. Ani ona neměla dětství růžové, otec jí zemřel, když jí bylo osm a její matka je ve vězení. Už ne žádné vlaky naděje, ale v současnosti je to pěstounská péče.

Díky Mollyině lásce ke knihách se dostává do domu jednadevadesátileté Vivian Dalyové, která jí začne vyprávět svůj životní příběh. Zpočátku dvě úplně odlišné osoby postupem času zjišťují, že toho mají společného více než dost…

Dějová linka příběhu se odehrává na třech místech: Irsku, Minnesotě a státě Maine. I na časové období je příběh bohatý, dostaneme se jak do třicátých let, tak i do současnosti.

Kniha Vlak naděje mi svým tématem trochu připomněla příběh Jany Eyrové, kterou já zbožňuji. Od Vlaku naděje jsem očekávala spíše oddychovou četbu, ale dostala jsem daleko více - příběh plný bezradnosti, naděje, naděje v lásku a celkově v lepší život, ale i spokojenost s tím, co člověk má. Po dočtení poslední stránky jsem měla blažený úsměv na tváři, protože mám ráda, když příběh poklidně vyplyne z dané situace.

Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2015
Počet stran: 264
Překlad: Kateřina Kovářová

Komentáře (0)