Nikomu už nebudu nikdy věřit.

recenze

Věřit znovu (2019) / TerezaMondeková
Nikomu už nebudu nikdy věřit.
Ještě před rokem měla Dawn všechno. Byla šťastná, do budoucnosti se dívala s úsměvem, měla skvělé přátelé a v neposlední řadě měla Natea. Nate byl její nejlepší kamarád už od malička, ale pak se z přátelství stala láska. S Natem chodila šest let, plánovala si s ním život, budoucnost. Myslela si, že je ten pravý, že je to chlap, se kterým zůstane do konce života. Ale stačilo pár hodin a přišlo kruté probuzení. Je bez přítele, přátelé se k ní otočili zády, je na dně. A nejhorší ze všeho je to zklamání a ponížení.

Po nějaké době se Dawn rozhodne, že chce začít znovu. Chce zapomenout na Natea a na to, co jí udělal. Chce být zase šťastná a dívat do budoucnosti s úsměvem. Ale taky je rozhodnutá, že si k sobě už nikoho nepustí. Už nikdy nebude žádnému klukovi věřit, tak jako věřila Nateovi.

Dawn chodí na vysokou školu, věnuje se psaní, bydlí na koleji a začíná si pomalu rozumět se svou spolubydlící, má novou nejlepší kamarádku Allie a v neposlední řadě má novou partu pravých přátel. Konečně po dlouhé době je šťastná a nedovolí, aby jí to štěstí někdo pokazil, protože právě to hrozí. Je tu člověk, který může zničit všechno štěstí, na kterém Dawn, tak usilovně pracovala. Její kamarád Spencer.

Spencer je opravdu její dobrý kamarád, ale škoda, že u toho kamarádství nechce zůstat. Spencer zve Dawn na rande skoro každý den a má o Dawn opravdu zájem. Je těžší a těžší říkat Spencerovi ne. Spencer je chytrý, sexy, inteligentní, atraktivní, vtipný, prostě její typ. Rozhodně jí není lhostejný, ale nemůže dovolit, aby se k ní dostal blíž. Stejně by to nemělo budoucnost. Dawn přesně ví, jak by to dopadlo... ublížil by jí.



Ukázka:
Ztracená v myšlenkách jsem se usadila na hraně výstupku na konci střechy. Zdola bylo docela tiše slyšet hudbu.
Byla mi nevýslovná zima. Přesto jsem se nedokázala přimět, abych zase sešla zpátky dolů.
Po chvíli jsem slyšela zaskřípět kovové dveře. Nepotřebovala jsem se otáčet, abych viděla, kdo mne sledoval. Jeho kroky se pomalu blížily, až ten zvuk ustal těsně za mnou. „Neskákej prosím."
„To jsem neměla v úmyslu," prohlásila jsem chraplavě. Tady nahoře bylo takové ticho, že mi můj hlas připadal jako narušitel.
„Mezí mě, jestli jsem se vtíral. To jsem nechtěl," pronesl Spencer tiše.
Zabručela jsem.
„Nemusíme mluvit, jestli nechceš."
Opět jsem zabručela. Ničeho jiného jsem schopná nebyla.
„Dawn?"
„Mh hm?"
„Otoč se, abych se ti mohl podívat do očí a zjistit, že je opravdu všechno v pořádku," požádal mě tonem, ze kterého jsem se zachvěla.
Sundala jsem nohy z výstupku a opatrně se ke Spencerovi obrátila. Zadržoval dech a nyní ho slyšitelně vypustil. Potom ke mně rozhodným krokem přistoupil a přidřepl přede mnou. Skrze husté černé řasy ke mně vzhlédl a svým pohledem mě spoutal. Takto jsme setrvávali po nekonečně dlouhou chvíli.
„Udělal jsem chybu," zamumlal konečně.
Pomalu jsem bloumala pohledem po jeho tváři. „Co tím myslíš?"
„Celé měsíce jsem tě žádal o rande, protože jsem myslel, že tak dělám všechno správně. Ale nemusíš se mnou chodit, jestli na to nejsi připravená. Je mi to jedno."
„Něco takového říkat nesmíš," zaskřehotala jsem.
„Ale je to pravda. Chci tě všemi myslitelnými způsoby, které připustíš, Dawn," zašeptal.
Zavrtěla jsem hlavou. „Já nemůžu, Spenci."
Pohled mu zněžněl. „Proč ne?"
Třáslavě jsem se nadechla. Přiblížil se já bych nejradši sklouzla dozadu a spadla. Zároveň jsem mu chtěla sklouznout do klína, sevřít ho pažemi i nohama a už nikdy ho nepustit.
„Protože mi ublížíš," šeptla jsem.
Teď to byl on, kdo kroutil hlavou. Docela pomalu zvedl ruce a rozložil je vedle mne. Cítila jsem jeho teplé ruce na stehnech. K zbláznění to šimralo a cosi ve mně roztálo.
„To, co už celé měsíce děláme, tohle věčné uhýbání, ten křečovitý odstup, to je to, co bolí."
To byla pravda. Pokaždé když jsme se viděli, dalo mi větší námahu odvrátit pohled. Nedívat se na něj příliš dlouho. Nedotknout se ho. Držet se od něj dál, ale ne moc daleko, koneckonců jsme byli přátelé. Bylo to velice vyčerpávající.



Dawn jsem si oblíbila už v předchozím díle, když Kadenovi jednu natáhla. Dawn mi v předchozím díle i v tomhle od začátku připadala jako hodná, milá, inteligentní holka, která se bojí si k sobě pustit dalšího kluka, protože si myslela, že by jí ublížil jako její první láska, což jsem chápala. Po nevěře pak těžko znovu dalšímu klukovi důvěřuje. Ale byla jsem celou knihu zvědavá na její celý příběh. Když jsem se dozvěděla, tak mi jí bylo opravdu líto.

Spencera si zamiluje snad každý. Mám ráda kluky se smyslem pro humor. I když nevěřím, že bych na takového kluka opravdu narazila. Autorka ho popsala jako inteligentního, sexy, atraktivního, chytrého kluka, na kterého holky letí. Takže takový typický hlavní hrdina. Ale Kadena jsem si zamilovala více, protože jsem více na ty drsňáky. Ale taky mě dost překvapilo, co Spencer celou dobu tajil.


Další skvělá kniha. Líbí se mi, že kniha není nějaká romantická slaďárna a nebo to známé klišé. V tomhle směru vás Mona opravdu umí překvapit. Autorka skvěle propojila prostředí vysoké školy, lásky a vážnějších témat. Třeba nevěra, která by se neměla brát na lehkou váhu, nebo špatný vztah s rodičem.

Kniha vás okamžitě vtáhne do děje, všechno prožíváte dost intenzivně, až to i mě občas překvapilo. Během knihy jsem se smála, brečela, tlouklo mi srdce jako o závod, jak jsem byla zvědavá, co bude na další stránce. Všechno skvěle popsané. V knize nechybí opravdové přátelství, opravdová láska, překvapivý zvrat, romantika ani humor, nechyběly slzy dojetí, nechyběl úžasný epilog, ale ani zklamání, bolest a naděje.

Samozřejmě se i v tomhle díle objevila celá parta přátel. Mě osobně by bylo líto, kdyby se v tomhle díle neobjevil drsňák Kaden a dobře střelená Allie, pak Monica a Ethan, zlatíčko Scoot. Taky musím říct, že jsem si opravdu oblíbila Oliviu. Taky se mi moc líbil táta Dawn. Nate... stačilo si přečíst to jméno a měla jsem vztek, protože mi připomněl moje bývalé. Nate mi připomněl důvod, proč se od kluků držím takový odstup! Ale dost mě překvapila Sawyer. Asi je pravda, co se říká. Za drsnou slupkou se skrývá dobré jádro. Nechyběl ani Isacc. Moc se těším na díl Cítit znovu, protože si Sawyer a Isacca nedokážu moc představit.

Moc se mi líbila ta jiskra, která mezi nimi byla. To jak se laškovali, provokovali... Dost mě překvapilo, co v sobě oba hlavní hrdinové tak dlouhou dobu drželi. Opravdu každý člověk má v sobě nějaký příběh, nějakou bolestnou vzpomínku, se kterou musí žít.

Komentáře (0)

kniha Věřit znovu recenze