Nikdy neustupuj. Nikdy se neboj. A nikdy nezapomeň.

recenze

Nikdynoc (2019) / Kikina182
Nikdy neustupuj. Nikdy se neboj. A nikdy nezapomeň.
Mia jako dítě jen tak tak unikla smrti. Velkou zásluhu na tom měl i její společník Pan Laskavý, který se živí jejím strachem a Mercurio, který ji cvičil v nejrůznějších umění. Teď už je Mia připravená na to, aby se vydala na cestu k Rudé církvi, kde se má stát učednicí.

Na cestě se však objeví mnoho komplikací a pozná i Tricka, který míří stejným směrem jako ona. Spolu se snaží vyhnout se všem nástrahám, aby se dostali do Rudé církve. Jenže jak se brzy ukáže, jejich cesta byla pravděpodobně tím nejjednodušším.

V Rudé církvi musí podstupovat lekce a jejich mistři s nimi rozhodně nejednají v rukavičkách. Přestože se učí, aby se stali těmi nejobávanějšími vrahy v zemi, tak jsou sami ve smrtelném nebezpečí. A čím víc času ubíhá, tím víc se počet učedníků snižuje.

Jay Kristoff je jedním z autorů oblíbené série Akta Illuminae. Jsem jedna z mála, kterou tahle série zrovna nenadchla, ale už dávno jsem se poučila, že není dobré soudit spisovatele podle jedné knihy. Navíc Nikdynoc způsobila v zahraniční blogosféře a na sociálních sítí pořádný rozruch. V podstatě jsem nenarazila na jediný negativní komentář. Spolu s oblíbeností této knihy a anotací, která zněla opravdu lákavě jsem netrpělivě očekávala její vydání. Věřila jsem, že tato kniha nebude mít konkurenci.

Přestože se příběh odehrává pouze kolem Mii, tak je příběh napsán v er-formě, což ještě podtrhuje opravdu zajímavý styl psaní. Přijde mi, jako kdyby autor psal knihu takovým stylem, jako kdyby vypravoval epos, jen bez toho básnění, což je opravdu zajímavé a moc dobře se to čte.

Kniha se čte trochu pomaleji, ale není to tím, že by byl špatný styl psaní, přesně naopak. Tahle kniha je napsána tak skvěle a kvalitně, že zkrátka nejde slupnout celý příběh a zároveň si ho pořádně užít. Tenhle příběh je třeba si dávkovat jako tu nejchutnější čokoládu na světe, které máte jen omezené množství.

Na autorově stylu psaní je zajímavá jedna věc. Je tu hromada poznámek pod čarou, někdy zaplní dokonce i půl stránky. Podle mě je skvělé, že to autor vymyslel takhle, protože často v poznámkách sděluje opravdu zajímavé informace, ale kdyby je vložil přímo do příběhu, začalo by tam být moc vysvětlování a příběh by se začal táhnout. Takhle se může každý rozhodnout, jestli si chce poznámky pod čarou přečíst nebo nikoli, protože je z toho jasné, že na příběh to na má žádný větší vliv.

Příběh se v podstatě štěpí ve dví. Jedna dějová linie se odehrává v současnosti, ale pak je tu ještě jedna, díky které se toho dost dozvídáme o Miine minulost. Ta je vždycky psaná kurzívou, aby bylo jasné, že se jedná o flashbacky.

Myslím, že většina těchto vzpomínkových kapitol by v knize z hlediska příběhu ani nemusela být, ale rozhodně to příběhu nijak neškodí. Naopak je to takové pěkné zpestření, díky kterému se může čtenář přiblížit k hlavní postavě, a především se do ní vžít.

Co se týká hlavního příběhu, tak tomu absolutně nemám co vytknout. Autor stvořil opravdu úžasný svět, a ještě úžasnější příběh. Celou dobu, co jsem četla jsem se nemohla dočkat toho, až obrátím na další stránku a budu vědět, jak příběh pokračuje.

Vlastně jediné výhrady mám ke konci, který mě neskutečně rozčílil, ale na druhou stranu musím uznat, že to byl od autora skutečně mistrovský tah a k příběhu to perfektně sedlo. Takže i kdybych byla nejradši, kdyby autor celou knihu ukončil nějak jinak, tak mi přijde, že i když to nezakončil tak jak jsem chtěla, zakončil to přesně tak, jak potřeboval a má s tím důležité plány, které teď žádný smrtelník, který to nečetl není schopen odhadnout.

I postavy jsou v tomto případě mistrovským dílem. Jay Kristoff jim v podstatě vdechnul život. Všechny působí opravdu skutečně, vlastně tak, jako kdybych s nimi chodila párkrát do týdne na kafe. Vzhledem k tomu, že je to opravdu obsáhlá kniha s velkou spoustou postav, přičemž se v ní některé jen mihnou, tak se v žádném případě nemohl věnovat do detailu všem. Ovšem o postavách, které se v knize objevovaly pravidelně jsem se dozvěděla velkou spoustu věcí a neměla jsem nejmenší problém udělat si obrázek o tom, kdo i přes všechny ty masky jsou.

Všichni, kteří se rozplývali nad Nikdynocí měli naprostou pravdu. Tahle kniha je neskonale úžasná a jedinečná. Je plno úžasných knih, ale jsem si jistá, že i kdyby se v budoucnu někdo pokusil napsat něco s podobným motivem, tak tuhle knihu nejspíš nic nepřekoná.

Pokud jste nad Nikdynocí váhali, tak teď už nemusíte. Tahle kniha je doopravdy úžasná a jsem si jistá, že každý, kdo má rád tento žánr si v ní určitě něco najde. Za sebe tedy rozhodně doporučuji, tohle je kniha, kterou by byla velká škoda si nepřečíst.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Komentáře (0)

kniha Nikdynoc recenze