Nezapomenutelná cesta

recenze Nezapomenutelná cesta (2000)

Nezapomenutelná cesta
Sedmnáctiletý Landon se chová jako téměř každý další kluk v jeho věku. V jeho životě se však stane něco, co ho dost podstatně změní - shodou okolností se začne sbližovat se svou spolužačkou Jamie. Nenašli byste hodnějšího a skromnějšího člověka, než je ona, a všichni v jejím okolí si to moc dobře uvědomují. Jamie požádá Landona, aby hrál hlavní mužskou roli v letošním vánočním představení a jemu nezbývá, než nabídku přijmout. Postupně zjišťuje, že Jamie není divná, jak si o ní většina spolužáků včetně něj myslí, ale je naopak naprosto jedinečná a především neposkvrněná okolním světem a čímkoliv špatným. Co se ale stane, když se Landon o Jamie dozví nečekanou zprávu, která nejen jemu obrátí život vzhůru nohama?

U Nicholase Sparkse je docela běžné, že vás jeho knížky většinou dost poznamenají a vyřadí z provozu. Ze tří knih, které jsem od něj dosud přečetla, mě Nezapomenutelná cesta poznamenala rozhodně nejvíc. To by jeden nevěřil, co se na těch ani ne dvou set stranách ukrývá za neskutečně silný a byť krátký, tak opravdu nezapomenutelný příběh. A vy se u něj budete smát, dojímat, plakat a zkrátka vystřídáte celou paletu emocí.

Nejpozoruhodnější postavou celého příběhu a taky postavou, kolem které se to vše točí, je bezesporu Jamie. Jamie je doslova ztělesněním anděla. Při pohledu na ni, její život a její chování se prostě cítíte špatně, i když se snažíte chovat dobře. Jamie je dcerou pastora, jejíž matka zemřela při porodu, a celý svůj život zasvěcuje ostatním lidem - pomáhá dětem v sirotčinci, lidem na ulici, zvířatům, oplývá optimismem, všichni dospělí ji doslova milují, zatímco lidé v jejím věku si při pohledu na ni ťukají na čelo. To Jamie ale vůbec nevnímá. Já si říkám, o kolik by byl svět lepší, kdyby v sobě každý z nás měl alespoň kousek z Jamie. To je sice dost nereálné přání, ale bylo by to nádherné. Z Jamie sálá taková víra v dobro světa, že mám opravdu strach, jaké by bylo její zklamání, kdyby jí svět dal nějakým způsobem najevo, že není tak krásný a růžový. To by bylo prostě strašně nefér a její duše by takové zklamání nejspíš vůbec neunesla.

Naproti tomu Landon je úplně normální kluk, který se chová prostě jako kluk v pubertě. A je neuvěřitelně úžasné pozorovat, jak ho bližší konfrontace s Jamie v podstatě mění, mění jeho náhled asi celkově na život, jeho hodnoty, prostě všechno. Samozřejmě se do Jamie beznadějně zamiluje a tehdy se čtenář raduje z jejich přátelství přerůstající v něco víc, když tu autor hodí do děje takovou bombu - Jamie je nemocná. To nepovažuji za spoiler, protože se o tom píše v anotaci a kniha je vlastně částečně postavená na tom, že čtenář na začátku ví, jak příběh dopadne. Ani toto vědomí vás však na celý strhující příběh nepřipraví - a Landona už vůbec ne.

Já vám teda řeknu, že tohle mě po delší době zase opravdu dostalo. Možná víte, že jednou z mých nejoblíbenějších knih, která mě emocionálně úplně vyždímala, je Než jsem tě poznala - no, tak Nezapomenutelná cesta je rozhodně na stejné úrovni. V určitém smyslu je pro mě ještě smutnější, protože nedokážu pochopit, jak si může nemoc vybrat tak mladého a navíc neskutečně dobrého člověka. Je to strašně nespravedlivé a bohužel se to děje i v reálném světě. Z toho mi puká srdce a v příběhu je vše naprosto skvěle podané. Jamie i Landona jsem si zamilovala (u Jamie to jinak ani nejde) a přestože jejich příběh nebyl dlouhý a možná ani příliš vášnivý, byl jedním z nejintenzivnějších a nejupřímnějších, jaké jsem kdy viděla.

autor: Ivett7 · 30. července v 08:13 · přečteno 1047x

Komentáře (1)

BoubelkaLulu
15. srpna

Ahojky, moc hezky jsi to napsala. Musim si to taky precist. Je mocinky hezke, ze ctes takove bezva knihy a pises o nich. Od zacatku tveho clanku jsem drzela palecky tomu chlapci, jak vypadal jako andel. Taky se mi libil ten, co ho mel sice kratky, ale neskutecne silny. Muj kamarad to ma presne taky tak. Tak mucik a pisinkej dal!