Nevidím zlo, neslyším zlo, nepovím zlo. Anebo ano?

recenze

Vrahova žena (2014) / Thanyss (471 views)
Nevidím zlo, neslyším zlo, nepovím zlo. Anebo ano?
Už sám název knihy vás nenechá na pochybách o tom, čeho se bude příběh týkat. A je jasné, že na pohádku a romantické čtení můžete rovnou zapomenout.

Když je milovaný otec od rodiny usvědčen jako bestie, která znásilnila, týrala a nakonec nemilosrdně podřezala šestnáctiletou dívku, všichni jsou v šoku. Je možné, aby tento muž, mezi lidmi známý jako zábavný společník, pracující muž a člověk vychovávající dvě děti, byl něčeho takového schopen? Nejpalčivější otázka, vyvolávající velké otazníky, však zní jinak: Jak je možné, že si jeho žena ničeho nevšimla?

Příběh se před čtenářem odvíjí ve dvou rovinách. Můžete tak sledovat průběh soudního procesu s násilníkem, výpovědi svědků, jednání soudce i novinářů. Usednete do lavice svědků společně s vrahovou ex-manželkou a budete sledovat muže ve skleněném boxu, který kdysi hýřil sebevědomím, šarmem a vtipem, nyní se však pod tíhou usvědčujících důkazů a tváří v tvář svým činům hroutí v lidskou trosku. Zatímco ve druhé linii se nám naskytne pohled na události předcházející procesu a to prostřednictvím nevědomé manželky. A začneme hezky od začátku. Jak se budoucí manžele Dargetovi seznámili, jaká byla jejich svatba a společné soužití. Postupně se tak před námi odhaluje bahnité dno, jímž si tato nenápadná šedá myška musela prohrnovat cestu. Simon Darget už není ten sympatický chlap, jak působí na okolí. Ve skutečnosti se pod maskou skrývá cholerik s dost podivnými a perverzními sklony, k jejichž vyplňování zneužívá svou povolnou ženušku. A nechtějte Simona Dargeta rozčílit. To už si rovnou můžete objednat lůžko v nejbližší nemocnici a rovnou kontaktovat svého advokáta.

Paní Dargetová ve svém vyprávění působí jako vskutku velmi naivní, možná bych si troufla použít i slovo hloupá, osůbka, věřící v to, že její manžel ve skutečnosti není zlý člověk, nemá žádné milenky, přestože je neustále vystavován svodům nestoudných ženštin, pohybujících se v jeho okolí. Simon Darget je koneckonců pěkný muž, není se co divit, když se kolem něj pohybují spousty žen, toužících ho ulovit. Ale on je přeci věrný, miluje svou rodinu. A ty jeho časté a dlouhé nepřítomnosti, levný parfém čpící z oblečení, podezřelé skvrny na košili, připomínající zaschlou krev nebo zvýšený počet znásilnění mladých studentek v okolí aktuálního Simonova pracoviště – to jsou přeci jen nějaká nedorozumění, souhra náhod, prostě nic podstatného.

Vrahova žena není detektivka jako taková, zločinec je dobře známý od počátku, víme z čeho je obviněn a je jasné, že trestu neujde, přestože se snaží hrát duševně nemocného člověka s traumatem z dětství a potřebou se léčit místo doživotního pobytu v zamřížované cele. Kniha je tak spíše úvahou nad tím, zda je opravdu možné, aby nejužší rodina a hlavně pak manželka, skutečně netušila, že sdílí domácnost s monstrem, které se neštítí připravit jinou lidskou bytost o život. Je přece naprosto logické, že by si nějakých náznaků musela všimnout. Byl ten člověk, sedící na lavici obžalovaných, skutečně tak dobrým hercem anebo přeci jen jeho ženuška nebyla tak hloupá, jak se na první pohled zdálo, jen prostě některé věci vidět nechtěla? A pokud to tak bylo, nevyvolává to ještě ledovější otázky ohledně morální odpovědnosti vůči ostatním obětem, jichž bylo za poslední roky nepočítaně? Jak to skutečně bylo, to už si můžete zjistit sami. Moje nižší hodnocení se netýká příběhu jako takového, spíše mi příliš nesedl styl, jakým nebohá manželka vypráví svůj životní příběh a to zejména v retrospektivních částech. Postřehy a zážitky ze soudního procesu mi přišly o něco lépe zpracované a více mě bavily.

---V jejich pohledu jsem jasně četla, že pochopili, že jsem žena toho hajzla, co si zaslouží chcípnout. Cítila jsem také, že litují tu vyděšenou ženušku, která si nezaslouží neštěstí, jež ji potkalo.
Na ty pohledy, v nichž jsem spatřovala i zvědavost, si nikdy nezvyknu. Přesto mě provázejí od prvního dne. Ty pohledy říkají „to je neštěstí“, „jak to může vydržet?“ a hlavně „jak to, že si ničeho nevšimla?“.---

Komentáře (0)

kniha Vrahova žena recenze