Neštítí se ničeho

recenze

Vrazi bez tváře (2013) / Jack333 (104 views)
Neštítí se ničeho
Čistý štít a nezkaženost dnešní dobou přitahuje ty, kteří hodlají bojovat proti tomuto systému, a to za každou cenu. Je jim jedno, jestli budou brát cizí životy, co jim je totiž do nich. Chtějí upozorňovat, o nic jiného tu nejde.

Švédský autor Henning Mankell přispěl do světa severského krimi zajímavými kousky, které přináší podobné znaky jako u jeho kolegů – hlavní hrdina je alkoholik a rozvádí se, umírají ti, jež si to nejspíš nezaslouží – ale i něco nového. Dokáže jednoduše popsat, co se děje. Nepotřebuje k tomu žádné kudrlinky a emotivní výrazy, a přitom z toho dýchá ten daný pocit, o který se snaží.

Ačkoliv kniha vyšla v originále v roce 1991 a my jsme si ji přečetli až o dvacet dva let později, ukazuje nám, jak již tehdy vzrůstal problém cizinců, kteří žádali v severském království o azyl, jak panuje shoda i nevraživost navzájem, která vyústí i v požár v jednom z center pro nové příchozí a podezíravost ze strany médií, jež vše ještě zhoršuje. To, co se děje nyní, se někde dělo již předtím.

Jak snadné je potom svést vinu vražd na ty, které našinci neznají a jejichž předsudky vše zastírají. Inspektor Kurt Wallander v Ystadu na pobřeží Baltského moře se svým týmem tak musí vyřešit vraždu starých manželů, která je zavede až do tábora migrantů. Kdo byl tak brutální?

*
„Táhni do prdele,“ zařval Wallander. „Nejpozději do soboty,“ pokračoval muž.
„To jste byli vy, ti hajzlové, co založili dneska v noci požár?“ křičel do telefonu. „Nejpozději v sobotu,“ pokračoval muž nezúčastněně. „V sobotu.“ A zavěsil.
Wallander si v té chvíli připadal mizerně. Nedokázal se zbavit zlé předtuchy, kterou v sobě nosil. Bylo to jako bolest v těle, a ta se šířila. Teď má strach, přiznal si. Teď má Wallander strach.
Šel zpátky do kuchyně, postavil se k oknu a díval se do ulice. Uvědomil si, že je bezvětří. Pouliční lampa visela bez hnutí. Něco se stane, o tom byl přesvědčen. Ale co? A kde?
*


Zaujal mě styl vypravování, který například představil a odhalil vrahy až ke konci knihy, což je poměrně neobvyklé na krimi ze severu; takže doufám, že se brzy vrhnu na další díl ze série, která už čítá v řadě více jak dvanáct titulů a další povídky se stejným vyšetřovatelem. Vloni na podzim autor bohužel zemřel, takže se nejspíš od něj již nedočkáme žádného nového příběhu, ať už detektivního, dramatického či dětského. Ale kdo ví, co by se mohlo ještě „vyštrachat“ na povrch zemský.

Komentáře (0)

kniha Vrazi bez tváře recenze