Nesnesitelná těžkost ruského bytí

recenze

Ruské duše (2009) / simecef (118 views)
Nesnesitelná těžkost ruského bytí
Petr Vavrouška potvrzuje v Ruských duších svou dokonalou schopnost vést dialog a poskládat otázky tak, aby byly pro čtenáře maximálně zajímavé. Stejně jako v Polských duších, i Ruské duše jsou rozděleny na několik oddílů. V prvním z nich autor zpovídá osobnosti současného Ruska, v druhém se vrací k osobnostem sovětské éry a třetí je průřezem klíčových ruských umělců či sportovců.

Ve srovnání s Polskými dušemi je na knize znát určitá reflexe dobové atmosféry a z ní vyplývající Vavrouškův lehce konfrontační tón. Léta 2005 – 2008, během nichž autor osobnosti zpovídal, byla totiž dobou zvýšeného globálního napětí, a to právě mezi Ruskem a Západem. Proto nepřekvapuje, že i Vavrouška zaujal jedno z politicky jednoznačných stanovisek a toto stanovisko je čitelné i na základě otázek pokládaných ruským osobnostem.

Typickým tématem je v tomto ohledu problematika amerického radaru v Brdech. Vavrouška radar obhajuje i v situaci, kdy jej sám Michail Gorbačov upozorňuje na fakt, že radar je prosazován úzkou skupinou politiků proti drtivé většině občanů Česka. Paradoxní situace jsou střídány těmi depresivními, kdy se např. DmitrijOreškin s Vavrouškou shoduje v tom, že ruský režim je nesvobodný, ale politicky průchozích alternativ k němu není mnoho.

Jiné autorovy rozhovory jsou naopak velmi šokující a poukazují na alarmující fakt, že v ruské společnosti stále existují skupiny, které se bez většího povšimnutí hlásí k myšlenkám teroru. Ať již jde o rozhovor s vnukem Josifa Stalina či čečenským vůdcem Ramzanem Kadyrovem. Zatímco ten první otevřeně mluví v souvislosti s Ruskem o odstranění židovské nadvlády, Kadyrov v rámci islámské čečenské republiky vesele propaguje mnohoženství.

V čem je kniha neobyčejně cenná, je možnost pochopit, proč je Rusko takové, jaké je. Z rozhovorů často vyplývá, že i když stalinismus znamenal teror pro miliony nevinných, země v té době procházela překotnou modernizací a dokázala velmocensky konkurovat Západu. Gorbačov je pak vnímán jako ten, který je odpovědný za začátek konce. Jelcinovský rozvrat podpořený neoliberálním kapitalismem byl pak jen praktickým doložením přesvědčení, že bez diktatury to nefunguje (přestože tehdejší zavádění kapitalismu nemělo s demokracií nic společného) a nástup Putina k moci byl pro mnohé Rusy vítaným comebackem Ruska do klubu světových leaderů.

Komentáře (0)

kniha Ruské duše recenze