„Neříkej jí to!“

recenze

Srdcová královna (2019) 3 z 5 / knihomolka_elka
Srdcová královna

„Nevěřím na osud. Když lidé říkají: Všechno se děje z nějakého důvodu, mají pravdu: Technicky vzato se věci dějí, protože se nějaký sled událostí odehrál přesně v takovém pořadí, aby k něčemu takovému došlo.“


Když Kimmery Martinová usedla k počítači a začala do klávesnice ťukat text svého debutového románu, ukázala tím, že kdokoli s láskou ke knihám a své práci, je schopen napsat dobrou knihu. Jako ústřední téma si zvolila svou milovanou profesi, a namočila do ní hned dvě hlavní postavy. Zadie tak učinila dětskou kardioložkou a Emmu traumatoložkou. Máme možnost sledovat jejich osudy ve dvou časových pásmech, minulosti a přítomnosti. Tento ozvláštňující prvek měl v počátku knihy spíše negativní charakter, neb díky němu kniha působí velice zmateně. V knize se zároveň objevuje obrovské množství postav, které orientaci v textu ještě více komplikuje. Naštěstí v druhé polovině knihy se již přehlednost textu zlepšuje. Jednak už máte dobře zafixovány hlavní postavy a druhak si na časové změny zvyknete.

Kniha nám nabízí klasický román s milostným trojúhelníkem, který autorka pro ozvláštnění zasadila do lékařského prostředí. Ikdyž musím konstatovat, že na můj vkus to bylo leckdy až přehnané vecpávání lékařské terminologie. Na jedné straně se nachází vždy tichá a vzorná Emma na druhé straně rozverná krásná Zadie a proti těmto dvěma dívkám, později ženám stojí v příběhu doktor X, zvrhlík všech zvrhlíků, který když je mu umožněno, využije své nadřazené pozice lékaře vůči medičkám. Příběh je bohužel přes všechnu autorčinu snahu až příliš předvídatelný. Prakticky od prvních stran lze odhadnout, kam se bude celý děj ubírat. Přesto se na konci nachází shrnutí celého příběhu, jakoby autorka očekávala, že k pochopení souvislostí celého příběhu dojdeme až díky této kapitolce.

Co se mi na knize moc líbilo, je hned po skvěle propracované obálce množství citátů a hloubavých myšlenek, které tato kniha obsahuje. Nutí čtenáře tak trochu k zamyšlení nad našimi všedními kroky. K zamyšlení, na kolik jedna hloupá maličkost ovlivní celý náš budoucí život.
Co se mi naopak nelíbilo, je jak kniha shazuje studenty medicíny a předkládá je jako ňoumy, co nevědí nic o pneumothoraxu a jiných nepříliš neobvyklých diagnózách. Nelíbilo se mi ani, jakým způsobem kniha medičky předkládá jako vhodný materiál pro ukrácení dlouhých chvilek lékařů,a o co víc mě tedy překvapilo zjištění, že sama autorka mezi lékaře patří.

Tato kniha je zářným příkladem skvěle zvládnuté marketingové kampaně. O knize je slyšet ze všech stran. Její velice skvostná obálka musí upoutat snad úplně každého. Kvalitativně se už bohužel jedná o průměrný román z lékařského prostředí, kterému vlastně vévodí až autorčin doslov. Když totiž pochopíte, proč a s jakou vášní byla tato kniha psána, hned jí ledajaký nedostatek odpustíte a knihu si o to více zamilujete. Jen škoda, že zbytek knihy není psaný se stejným elánem jako již výše zmíněný doslov. To by se pak jednalo o opravdu skvělou knihu. Nicméně i přes mé výtky věřím, že si kniha své čtenářky najde. Jedná se totiž o velice atraktivní téma v ještě atraktivnějším prostředí. Je to přesně ta kniha, kterou si ukrátíte dlouhé jarní odpoledne a s úsměvem na rtech si budete říkat; „ jo, být doktorka je teda vzrůšo!“

Komentáře (0)

Přidat komentář