Neohlížet se a jít za svými sny

recenze

Příběh Alice-velké bojovnice, která se vzepřela svému osudu a rozhodla se jít za svým snem. Snem o pěvecké kariéře navzdory zdraví.
Alice se narodila v roce 1972 a už od narození trpěla velkými zdravotními komplikacemi, které přetrvaly celý život. Jak Alice, tak rodina se s nemoci naučili žít. Alice se za svůj život setkala i s nepochopením a zlobou. Nikdy nepochopím, jak může být někdo tak zlý a říct někomu jinému do očí, že je k ničemu a že stejně brzy zemře. I když je to dítě (určitě to někde slyšelo...že by od rodičů??). Bylo mi moc líto Alice, s čím vším se musela vyrovnávat. Na druhou stranu je super, jaké měla rodinné zázemí.
Kniha se četla skvěle, prakticky jsem ji přelouskala na 2-3zátahy, prostě mne vcucla a nepustila. Občas jsem měla pocit, že se musím Alici omluvit za své zdraví. Někdy to tak nevypadá, ale i zdraví lidé jsou vděční za to, že jsou zdraví...
Alice byla velká bojovnice. Až jsem si někdy říkala, jestli jí to zpívání za to stojí... Co všechno musela zvládnout, jak se s tím musela poprat.
Kniha byla skvěle, citlivě a přitom rozhodně napsaná, včetně vývoje a postupu nemoci. Moc se mi líbilo, že obsahovala i deník její matky a to mne hodně vzalo. Myšlenky ženy, která má hodně nemocné dítě. Matky, která si nikdy nemohla být jistá, jestli se její dceři nic nestane, jestli se vrátí pořádku. I když se všichni snažili sebevíc vést relativně normální život, byl ten život pořád plný omezení. Rodiče, kteří jsou stále připraveni vyrazit i o půlnoci pomoct svému dítěti, aby nezemřelo...
A ta transplantace...
Hodně čtu historické knihy a několikrát jsem se při čtení přistihla při myšlence, jak dlouho by Alice přežila, kdyby se narodila v jiné době...
Všem doporučuji k přečtení. Abychom si uvědomili, že zdraví máme jen jedno a co je v životě vlastně důležité. A že je pořád důležité mít své sny...
„Když zpívám, cítím, jak se všechno v mé hrudi pohybuje, ucpává... Je to jako uzavírka, která zužuje a ucpává dálnici, a já přitom nechci nic víc než jet dál, být svobodná...“

Komentáře (0)