Není John Green jako John Green

recenze

Quentin Jacobsen má Margo Rothovou Spiegelmanovou rád už odmalička, kdy se spolu ještě kamarádili. Jenže teď už s ní neprohodí ani slovo. S člověkem, který je po celý škole známý svou záhadností a osobitostí, ale přesto je populární, si nemůže každý povídat jen tak na chodbě. Quentin si je skoro jistý, že to takhle skončí. Jenže pak se v noci za oknem objeví Margo a vtáhne ho do úžasného dobrodružství... Druhý den se však Margo ve škole neobjeví. Zmizí, ale zanechává po sobě stopy. A Quentin si je jistý, že ty stopy jsou určené jemu.

Na začátku se děj vyvíjí velmi slibně. Nemůžete se od knihy odtrhnout a hltáte stránky jednu za druhou. To samé platí o konci (zvlášť o té úžasné cestě), ale prostřední část knihy bohužel tak skvělá není. Já jsem občas měla co dělat, abych nepřeskakovala stránky nebo nešla číst jinou knihu. Co mně ale při čtení vlastně udrželo?

Myslím, že tady není třeba váhat. Myšlenky Johna Greena - jeho vtipy, metafory, citáty fiktivních knih... a všechno ostatní zkrátka zůstává excelentní. Kdybyste četli ten nejnudnější příběh na světě, který by byl proložený těmito prvky od Johna Greena, měli byste potíže knihu odložit. A ačkoliv příběh v Papírových městech není tak strhující jako Hvězdy, John Green je opravdu nezapomenutelný.

U této příležitosti musím připomenout zásadní chybu, kterou jsem při čtení této knihy udělala. Nepřistoupila jsem k ní jako k samostatné knize, kterou zkrátka "někdo někdy napsal". On totiž není John Green jako John Green. Ať už vám kdokoliv bude tvrdit cokoliv, za žádnou cenu nepřistupujte k Papírovým městům stejně jako k Hvězdám. John totiž nasadil laťku hodně vysoko a podle mě ji ne úplně dokázal dodržet i v této knize. Berte Papírová města jako nový, nepopsaný list papíru. Zaslouží si to. Zaslouží si nebýt srovnávána s Hvězdami. Protože co zmůže papír oproti hvězdám?

Musím přiznat, že Quentin mi moc sympatický nebyl. Já zkrátka, na rozdíl od Q, nejsem ten typ člověka, který by měl rád rutinu. Snažím se na každém dni najít něco speciálního a když se to nepovede, něco speciálního udělám. Takže bych se spíš přirovnala k Margo. Ta mne totiž zaujala snad ze všech postav nejvíce. Někdo, kdo se tváří jako hvězda, ale hvězda není.

Ještě zbývá dodat to, co mě na celém příběhu překvapilo nejvíc. Závěrečné finále vztahu Q a Margo mi doslova vyrazilo dech. Někdy všechno vypadá jako happyend, ale bude to happyend doopravdy? A jakou funkci má to kouzelné opakování jména Margo Rothová Spiegelmanová, které polovině čtenářů (včetně mě) připadá kouzelné a druhé polovině leze na nervy? Přesvědčte se sami!

Celkově jsem se v Papírových městech nenašla, ale napůl si za to můžu sama tím přirovnáváním Johna Greena k Johnu Greenovi. Papírová města nabízejí mnohá překvapení, úžasné vtipy, citáty a myšlenky. Přesto jsem se v prostředku knihy musela přemáhat, abych četla dál. Proto si ode mě zaslouží tři hvězdičky.

Komentáře (0)