Nenávist přeměněná v lásku.

recenze

Na půl cesty do hrobu (2012) / TerezaMondeková
Nenávist přeměněná v lásku.
„Každý z nás má v sobě něco, s čím bude mít někdo dřív nebo později problém.“

Catherine Crawfieldové je dvaadvacet, studuje na vysoké škole, bydlí v domě se svými prarodiči a matkou. Přes den je to sice obyčejná dívka, ale v noci se z ní stává lovkyně upírů.

Cat je poloviční upír, ale upíry z duše nenávidí. Její matka jí už od dětství vštěpuje, že jsou to zlé stvůry, které nemají špetku citu. Od svých šestnácti let chodí večer do barů, vyhlídne si nějakého upíra, svede ho a v momentu překvapení mu do srdce zabodne kůl. Takhle to jde znovu a znovu... Pak ale potká jeho. Vyhlídla si moc velké sousto. Pokusila se zabít profesionálního lovce odměn. K jejímu překvapení ji nezabije, ale nabídne ji spolupráci. Ona bude návnada na upíry a on je zabije. Cat nabídku přijme.

Cat a Bones spolu tráví více a více času. Vzájemně si pomáhají, otevírají svoje staré rány, říkají si svá tajemství. Cat nemůže popřít, že jí to k Bonesovi táhne, ale musí si furt dokola opakovat, že je to upír. Ale nemůže si pomoct. Chce Bonese, ale taky ví, co by se stalo, kdyby se její matka dozvěděla, že se zamilovala do upíra. Cat ví, že si bude muset dřív nebo později vybrat. Buď její láska k Bonesovi, nebo její matka. Koho si Cat vybere...?


„Nikdo si neváži zdraví, dokud vážně neonemocní.“


Cat... docela se mi líbila. Chytrá, odvážná, bojácná, ale i stydlivá a citlivá. Taky se mi líbilo, že si nenechala nic líbit. Ale vadilo mi, jak moc nenávidí upíry. Ale za tohle mohla hlavně její matka. Přinutit vlastní dceru, aby samu sebe vlastě nenáviděla... to je drsné.

Bonec... do toho jsem se zamilovala. Sexy, krásný, sice občas dost arogantní, ale taky neodolatelný. A taky se mi na jednu stranu líbilo, že nebyl na hlavní hrdinku strašně miloučký, hodný, tak jako je to v jiných knihách, ale v téhle knize se nezdráhal zmlátit hlavní hrdinku do kuličky a ona se nezdráhala mu to vrátit.


Příběh mě opravdu bavil. Vtipný, originální, promyšlený, zajímavý. Taky musím říct, že při těch řečech, který měl Bones, když se snažil zbavit hlavní hrdinku stydlivosti, tak u toho jsem se občas i já červenala. Na jednu stranu mi to přišlo dost trapné, blbé, ale na druhou jsem se opravdu pobavila. Taky se mi líbilo, že to mezi hlavními hrdiny dost jiskřilo. Jak se provokovali, laškovali a občas teda i mlátili. V knize nechybí láska, nebezpečí, humor, napětí, zvrat, překvapení a ten konec... musím vědět, co bude dál.

Komentáře (0)

kniha Na půl cesty do hrobu recenze