Nenásilný pohled na Nabarvené ptáče

recenze

Nabarvené ptáče (2019) / KáťaM. (36 views)
Nenásilný pohled na Nabarvené ptáče
Když se řekne Nabarvené ptáče, lidem se vybaví film Václava Marhoula plný násilí a odporných scén. Film, který lákal na to, že je jen pro opravdu drsné nátury. Jak už to tak u podobně laděných filmů bývá, i tento přilákal diváky i zpátky ke knize, ze které vychází, a ta není úplně nejmladší - letos uplyne 35 let od jejího prvního vydání.

Kniha je o chlapci, který je v průběhu 2. světové války "uklizen" kvůli svému cikánskému vzhledu na venkov nespecifikovaného východního státu. Jeho rodiče tak věří, že ho uchrání. Hrůzy, kterými si chlapec projde, jsou nepopsatelné, dost možná horší, než v některých koncentračních táborech.

Po dočtení si ale tuto knížku nebudu spojovat v prvé řadě s násilím, ale s hodně zajímavými myšlenkami. Z knihy si odnáším hlavně to, jak snadno je lidská bytost ovlivnitelná. To bylo v knížce demonstrováno na malém chlapci, ale jsem přesvědčena, že i u dospělých je to v zásadě podobné. Přišlo mi fascinující, jak chvíli chlapec věří, že může jinému člověku ublížit tím, že mu spočítá zuby nebo že se někomu dívá do očí. O pár stran později se zase chlapec usilovně modlí k bohu, protože mu je vštěpováno, že jen to ho může spasit. Pár dní na to ho ovlivní komunistická propaganda a jeho víra v boha je ta tam. To mi na knize, která možná je a možná není fiktivní, přišlo opravdu reálné. Neděsilo mě ani tak množství odporných scén, jako spíš skutečnost, jak snadná je manipulace. To vnímám jako velké nebezpečí.

Co se týká knihy jako takové, nejde zrovna o snadné čtení. Trpělivého čtenáře ale může neskutečným způsobem obohatit, já jsem si z ní odnesla spoustu zajímavých myšlenek. Film ale vidět nepotřebuji. Příběh člověka, který se liší, a proto ho ostatní touží rozcupovat, mě zaujal. Jediné, co bych knize vytkla, je (ne)návaznost. Občas jde o jeden ucelený příběh, jindy zase kapitola začíná zničehonic a člověk má pocit, že něco přeskočil nebo mu chybí stránka.

Spousta fascinovaných čtenářů tvrdí, že tohle je knížka, kterou "si musí" přečíst každý. Já si to nemyslím. Nabarvené ptáče považuji za knihu, která má potenciál čtenáři hodně dát, ale není určena každému čtenáři. Možná bych ji přirovnala k Na západních frontě klid (Erich Marie Remarque). Jsou tam líčeny opravdu hnusné věci, ale nese v sobě spoustu zajímavých myšlenek. Nechala bych každého, aby si zvážil sám, jestli si právě tuhle knihu chce přečíst, já bych se ji vyloženě doporučit neodvážila nikomu.

***
Katka Malinová

Komentáře (0)

kniha Nabarvené ptáče recenze