Nemějte oblíbené postavy.

recenze

Vzhledem k tomu, že se jedná o třetí díl, vám toho moc prozradit nemůžu a nechci, takže vám řeknu, o čem je první: Thomas se spolu s několika dalšími chlapci ocitne na podivném místě uprostřed labyrintu a nic si nepamatuje. Po příchodu Thomase se ale stane něco velmi podivného - výtah nepřiveze chlapce, ale dívku! Tím se rozpoutá běh mnoha událostí, které vás dovedou až ke třetímu dílu...

Určitě jste si už všimli, že s panem Dashnerem máme velmi dobrý vztah: vždycky, když vychází další díl v této sérii, jdu v den vydání do knihkupectví a hned si ho koupím a přečtu a je asi na místě oznámit, že tohle se mnou umí už snad jen Stephanie Perkins. Asi vás tedy nepřekvapí, že i Vražednou léčbu jsem si koupila a přečetla hned po jejím vydání. A, dámy a pánové, byla to jízda od začátku až do konce.

Autor si u mě udělal dobré jméno především tím, že jeho knihy zkrátka nejdou přestat číst. Ať se snažíte sebevíc, na konci kapitoly se zase dozvíte něco nového a zkrátka musíte číst dál. Slovní spojení "ještě jednu kapitolu" tedy u Dashnerových knih znamená, že musíte dočíst celou knihu, i kdyby třeba nastala invaze mimozemšťanů.

Ve Vražedné léčbě stejně jako v předchozích dílech nechybí odpovídající porce akce a napětí, ale to asi tak nějak všichni očekávali, protože bez těchto dvou elementů by celá série nebyla tím, čím je. Ovšem to, na co všichni čtenáři napjatě čekali, bylo velké a epické finále,o kterém budete přemýšlet ještě tři roky po dočtení. Ale věřte nebo ne, když jsem Vražednou léčbu dočetla, nezdálo se mi to tak. Ano, konec byl dostačující a na úrovni celé série, ale to je všechno a od Jamese Dashnera jsem čekala víc. Ale když nad závěrem této série přemýšlím teď, několik týdnů po dočtení, pomalu mi dochází, jak epické a především geniální to finále bylo. Zklamání bylo možná na místě, ale pocit, který mám z konce teď, jsem nečekala: jsem naprosto ohromená.

Ano, je mi líto, že jsem nedostala odpovědi na úplně, úplně všechny otázky, které mi vířily hlavou - ale je tu pořád ještě prequel, který nás může zachránit a prozradit nám, co vlastně bylo před Labyrintem. Na jednu stranu je škoda, že to autor nevměstnal do posledního dílu, ale na druhou stranu by se to tam asi vměstnat ani nedalo.

Co se týče postav, Dashner opět nešetřil mrtvolami, ale ta osoba, jejíž smrt bych si přála nejvíc, to zase přežila. Na druhou stranu se autorovi podařilo pokračovat ve vývoji všech charakterů a dokonce se objevilo pár nových hrdinů, kteří se rychle zařadili mezi mé oblíbence. A nesmím zapomenout na to, že zemřelo pár lidí, jejichž konec jsem už dlouho a s napětím očekávala (ne, nejsem cynik), takže další plusové body! Ale tedy jedna smrt mě zasáhl mnohem víc než konec, hlavní zápletka a všechny ostatní smrti dohromady, dokonce mě rozbrečela. Takže vám radím, nemějte oblíbence, protože u Dashnera se vám to rozhodně nevyplatí!

Vražedná léčba je důstojné zakončení jedné z mých oblíbených sérií. A plný počet hvězd nedostává jen proto, že je to moje srdcovka, ale především proto, že si je skutečně zaslouží: čeká vás totiž další kniha, od které se nebudete moci odtrhnout, která vás šokuje a vezme vám dech. Sice možná nedostanete odpovědi na všechny své otázky, ale přeci jen bude ještě prequel, na který se můžete po dočtení těšit. A jedna rada na závěr: nemějte oblíbené postavy, protože se vám může docela dobře stát, že umřou... U Dashnera jeden nikdy neví, na čem je - ani jako čtenář, ani jako fiktivní postava.

Celkové hodnocení: 5/5

Komentáře (0)